Třeba polohové tresty jsou tak nádherné!
Jen v kalhotkách a sexy podvazkovém pásu s pončochami (samozřejmě v lodičkách na podpadku) se musím postavit rovně. Na hlavu mi dáváš velkou knihu. Můj úkol zní jasně: Kniha nesmí spadnout. Dostávám od Tebe šanci se dnes vyhnout trestu. Je to jen na moji vůli být hodnou ženou. Šanci jsi mi dal.
Stojím, skoro ani nedýchám, kniha nebezpečně balancuje na hlavě.
Hlavou se mi honí tisíce nemravných vzrušujících myšlenek! Cítím jak ve vlnách přichází tlak do mého klína, ale pás cudnosti moje vzrušení drží pevně na uzdě.
Přinášíš stojan s irigačním vakem. Je plný vody. Až po okraj. Alespoň dva. apůl litru, možná až tři. Obřadně rozkládáš na stůl různé nástoje k výprasku. Pořád mám šanci se tomu vyhnout! Je to jen na mě. Minuty se strašně vlečou.
Klekáš si ke mně a velmi pomalu mi ztahuješ až ke kotníkům kalhotky. Stojím nahahá. Posadíš se na židli přímo naproti mě a pobaveně pozoruješ moje obnažené tělo. Cítím Tvůj pohled ve svém klínu. Pozoruješ jak mi poštěváček pulsuje.
Nevím co se stalo. Možná vteřina nepozornosti. Malé zaváhání. Kniha klouzá po vlasech a se žuchnutím dopadá na podlahu. Co že to bylo za knihu? Aha. Justina aneb Prokletí ctnosti.
