Nebudu vám lhát, když vidím tuhle fotku...
...hned cítím motýlky v podbříšku! No a pokud jsi teď cítil i Ty, jsme oba stejně postiženi. A je to skvělé!
Průderní nedělní sexáče s dírou v prostěradle mezi nimi nechme stranou a pojďme se spolu zasnít, cestou na vyšetřovnu. Oblečená stojím a nervózně pokukuji po připraveném vyšetřovacím křesle a zlověstně vyhlížejících nástrojích. Stojí, leži, připravené, nastražené, v plné zbroji. Tak už to na "clinice" chodí.
Mám si prý svléknout kalhotky a ať se prosím posadím do křesla, že mě vyšetříš. Vykáš mi. Pomalinku svlékám kalhotky, zády k Tobě a poté neochotně usedám do křesla. Roztahuji nohy a vkládám je do podpěrek. Cítím Tvůj pohled v klíně, ale je takový...profesionální. Bez úšklebku. Bez úsměvu. Bez vzrušení.
Zrychleně dýchám. Namíříš na mě reflektorovu lampu a nasvicuješ můj klín. V latexových rukavicích jemně bereš mezi prsty penis v akrylátovém pásu cudnosti. Jemně prohmátneš šourek. Dvěma prsty jemně rozevíráš půlky zadečku...
Vyšetřování je krásná hra. Možná proto jak moc hraje s náznaky, pocity, napětím, kulisami. To na BDSM miluji. A čím jsem starší, tím víc si vychutnávám to čekání, oddalování, to plynutí...
