Industriální scénografie se mi pro BDSM scénky vždy strašně líbila. A moc ráda, bych jednou taky svoji převýchovu realizovala v nějaké továrně. Surová, monumentální a nelidská atmosféra, potlačující význam jednotlivce dokonale dokresluje atmosféru bezmoci.
Továrny mě v mých BDSM fantasiích provázely už od puberty, stačilo projet vlakem kolem některého z opuštěných průmyslových komplexů a moje fantasie se rozjela naplno.
A tak se do jedné z nich spolu vypravíme. Udělat pár fotek v sexy prádle. Každý zvuk se s nekonečnou ozvěnou rozléhá obrovskými halamy. Když zcela ztichnu, slyším jasně jak si továrna povídá sama se sebou. Nepotřebuje mě. Je plna zvuků jejíž původ nelze rozeznat. Tříštivě resonují v nekonečném neutěšeném prostoru. Bublají, cinkají, hřmí. Temně, kovově. Oči toho organismu, který teď ožil, aby se jako šmírák účastnil naší hry.
Z auta až do zažívacího traktu téhle ocelové obludy jsem už šla hezky oblečená. Delší černé sexy šaty, nový podvazkový pás a super sexy černé kalhotky, které mají být předmětem naší dnešní fotografické seance.
První cvaknutí v jedné z obřích mnohaposchoďových hal. Vyděsí mě, jak se rozléhá tím nekonečným prostorem. To poutání pozornosti v tichu. Provokování piety toho místa. Mám si stáhnout šaty k pasu. Další série cvakání. Těším se na fotografie.
Mám si lehnout na podivně svinutou obrovskou roli pevného pryže, která tvoří trubku s velkým průměrem. Je jak dělaná na to, abych se na ní položila jak na trestnou kozu.
Všímáme si stejných rekvizit a máme na ně stejný vkus. I já po ni pokukovala. Stahuješ mi úplně šaty. Klekáš si ke mně a obratně mi přivazuješ zápěstí ke kotníkům. Do pusiny kuličkový roubík. Srdce mi buší. Líbí se mi to. Pár fotek. Cvak. Halou proletí ten drobný zvuk znásobený jako v obrovském rezonátoru. To byl zvuk nůžek. A ty nůžky před pár sekundami rozstřihli na dvou místech moje krásné krajkové kalhotky a Tvá ruka je obratně stáhla.
Náhlý status quo nahoty v tom cizím a nemilosrdném prostředí mě poleká. Ležím spoutaná na tom ohnutém válci z tvrdé a nepoddajné pryže. Moje macatá prdelka doširoka roztažená. Gumový povrch tlačí na moje intimní místečka s nasazeným pásem cudnosti. Guma široce rozevírající nohy od sebe do naprosto ponižující polohy ve mě zapaluje oheň neskutečného vzrušení. A zároveň obav. Zvuky v komplexu najednou zesilují. A je jich více. To moje smysly běží v násobcích taktu.
Už s tím spodním prádlem jsem otálela. Opuštěná továrna není zrovna místo, kde bych se cítila intimně. Bezpečně. Když jsem odkládala šaty položená na válci, nervózně jsem prohlížela všechny zákoutí téhle velké haly. Tolik vchodů. Schodišť. Možností, odkud by se mohl někdo vynořit.
Když jsi mě pak začal přivazovat, moje nejistota, jestli je tohle dobrý nápad vzrostla k hranicím určitosti. Než jsem ale situaci vyhodnotila jako nepřijatelnou, už jsem měla ruce i nohy spoutané k sobě, v puse roubík a prdelku pořádně roztaženou do toho strašidelného prostoru.
Plácneš mě po prdelce a zvuk se jako výsměch mému postavení vrací násobený prostorem zase zpět.
“Dneska Karolínko zažiješ to, o čem jsme spolu párkrát mluvili. A o čem tak ráda sníš. Pronajal jsme tě dvěma pánům. Na celý zbytek dneška.”
Další plácnutí přes prdelku.
Chci protestovat. Ale přes roubík vydávám jen mumlání a huhňání.
“Tak chlapy už jsou tady tak si to spolu užijte. Přijdu si pro tebe večer”
Škubu se. Snažím uvolnit. Chci tě prosit. Přemlouvat. Abys mě tu nenechával. Abys tu zůstal. Vzal mě sebou. Slyším Tvoje kroky rezonující halou. Křupající sklo a kamínky na betonové podlaze. Vzdalují se. Chvěji se. Zkouším pevnost provazů. Je perfektní jako vždy, když mě přivazuješ.
Pak uslyším hlasy. Zvětšují se. Rozléhají prostorem. Přibližují. Kroky. Celé tělo se mi chvěje. Přicházejí ke mně zezadu. Natáčím hlavu. Jsou dva. Na hlavě černé kukly. Každý z nich nese velkou sportovní tašku. S řachnutím jí pokládají na podlahu.
“Tak se podíváme co nám to nechal.” Halou se monumentálně nese ten cizí hlas. Je trochu nakřáplý. Starší. Pokleká zezadu k mé roztažené dupce.
“Docela mácatá prdel, co?” Ozve se i druhá postava. Hlas zní mladě. Skoro až chlapecky.
“Hmmm.” Přitaká starší zklamaným tónem. Jednou rukou mi rozevře půlky prdelky.
“Neměla mít vybělenou řiťku? Neříkal to?” Ozývá se opět mladší.
“A ty špeky tady, žádná modelka to teda není, jak tvrdil.” Starší mě hrubě prsty štípne do bříška.
Hlasitě dýchám.
“Napíšu mu o slevu nebo ať s tím jde do prdele. Říkal modelka a tohle je macatá mamina”
Slyším zvuky dotykové klávesnice jeho telefonu. Mladší mě obchází a kleká si k mojí tváři. Naše pohledy se setkají. Vidím jen dvě oči v děsivé černé masce. Mám strach. Chytne mě rukou za bradu. Drží mě a sleduje můj pohled. Klopím zrak.
“Tak nám dá padesát procent slevu. Aspoň něco. Nesnáším tlustý ženský.” Starší muž zní otráveně. S povzdechem otevírá tašku.
“Tak co se chceš naučit první?” Obrací se starší na mladšího.
“Mužem rákosku?” Ptá se nejistě mladší. “Tak rákosku!” chechtá se starší. “Nevím, mě to strašně rajcuje, prostě rákoskou..” pokračuje mladší nesměle. “Nemusíš se tak obhajovat, není problém!” přerušuje ho starší.
Něco přehrabuje v tašce a hned na to uslyším zasvištění rákosky, která protne vzduch. Zvuk protne prostor. Znovu zatnu ruce i nohy v provazech.
“Radši si jí ale líp svážem, ten mamlas to udělal jen aby se neřeklo. Pojď mi pomoct!”
Starší vybaluje hromadu tlustých černých provazů. Omotávají mi je kolem kolen, protáhnout z přední strany přes trubku na které jsem roztažená. Stejným způsobem zajistí k trubce pevně kotníky, ještě více mi stáhnou ruce. Vzpouzím se. Trubka pode mnou péruje a muži se tomu smějí. Mám vztek. A strach.
Rákoska znova zasviští vzduchem. A pak mi přistane první rána na moji maminovskou prdelku. Zvuk proletí stejně jako můj bolestný výkřik halou. Přes roubík, ale jen zamumlám. Druhá rána. Celým tělem projede křeč. Třetí. Zatraceně to bolí! Přesávám počítat u desáté. Ale odhadem jich dostanu dvakrát tolik.
Starší předává rákoskové žezlo mladšímu. Rána od něj je o poznání slabší.
“Musíš silněji, s takhle velkou prdelí ty tvoje rány ani necítí. Musí se kroutit jak u těch mojich. Budem se střídat. Ty si nechej tu ráskosku.”
Opět slyším hrabání v tašce a hned vzápětí dopadá na mojí nebohou prdelku pořádná rána zřejmě koženým páskem. Rychle otáčím hlavu do zadu. Je to skutečně kožený pásek. Skotský, výpraskový pásek. Říká se mu tawse. Jako zkušená subinka to moc dobře znám. Tenhle vypadá mohutně. Silně. A rány z něj taky zatraceně bolí. Každá rána se monumentálně rozléhá prostorem a její ozvěnou z opuštěné haly na mě čím dál více doléhá pocit opuštěnosti.
“Přines pumpu, umyjeme jí tu tlustou prdel.” Starší se autoritativně obrací na mladšího a ten beze slova mizí v přítmí haly.
Starší z mužů opět šramotí v té tašce, kterou začínám nenávidět stále více. A hne vzápětí dopadá na mojí prdelku neskutečně štiplavá rána pořádně velkou dřevěnou vařechou. Zatímco surovec zpracovává moji nebohou prdelku do sytě červené, vrací se mladší. Rychle otáčím hlavu, to jediné, z čím ještě můžu relativně svobodně hýbat jeho směrem.
A to co uvidím mě rozhodně neuklidní. V ruce nese kulatý kanystr s pumpou. Takový, jaký se používá na rozprašování vody na květiny. Velká průhledná nádoba o objemu mnoha litrů u hrdla zakončená ruční pumpou od níž jde hadice, na konci opatřená tryskou.
Muž kanystr pokládá k mému zadku. Starší už zapumpuje rukojetí, natlakuje nádobu vzduchem a já ucítím proud vody, kterým mi kropí hýždě a prdelku. Muž proudem projíždí mezírku a míří přímo na análek. Není to upřímně moc nepříjemné. Čekala jsme horší věci.
Ale můj krátkodobě optimistický pocit byl jenom iluzí. Starší muž mi najednou trysku přikládá přímo k análku a já ucítím mohutný proud vody proudící přímo do mojí prdelky.
“Natlakuj!” Křikne na mladšího a ten pumpuje rukojetí. Tlak v zadečku roste. A roste. Cítím jak mi voda mohutně vytéká kolem trysky v mé prdelce. Muž jí zasunuje hlouběji do análku. Začnu nahlas naříkat přes roubík. Už to začíná být doopravdy vážné. Snažím se přes roubík vyslovit “prosím, moc prosím přestaňte”, ale ozývá se jen huhňání.
“Ještě to vydrž, musíme ti tu prdel vyčistit pořádně, u tak macatýho zadku nestačí malý balónek. Připumpuj!” A mladší zase natlakuje nádobu.
Pak trysku konečně vysune a z mé prdelky s obrovskou úlevou vystříkne mohutný vodotrysk. Na nějaký stud není prostor. Úleva je tak obrovská, že v prvních chvílích opravdu vůbec nemyslím na to jak asi vypadá. Nahatá, svázaná a z mojí roztažené dupky stříká voda jako z nějakého vodotrysku. Starší muž mi do zadku zase rychle zasune trysku a pumpuje do mě další vodu. Pak opět vytahuje a moje vodotryskové trápení pokračuje. S každým zapumpováním cítím, jak se tlak tekoucí vody zvyšuje. Cítím jak mi protéká roztaženou prdelkou a nafukuje bříško. Marně cloumám zápěstím i kotníky a snažím se uvolnit to pevné svázání. Tentokrát do mě vodu pumpují strašně dlouho. Křičím přes roubík, mumlám, voda už tryská z prdele kolem zasunuté trysky. Když trysku vytáhne je to nepředstavitelná úleva.
Nechávají mě několik minut. Voda už z prdelky netryská, ale jen teče. Zhluboka oddychuji. Jsem zpocená a naprosto vyčerpaná.
“Máme jít pro další vodu nebo teď budeš poslušná mamina?”. Starší z mužů se naklání nepříjemně blízko k mému obličeji. Rychle a ochotně kývám.
“Teď ti sundám roubík a necekneš ani slovo?” Pokračuje a odepíná koženou sponu roubíku. Je to obrovská úleva moci zavřít pusu. Ztuhlé čelisti zatraceně bolí.
Poznámka k ilustrativnímu videu: Na zobrazené video se hezky dívá, ale nepovažuji zobrazené praktiky za vyhovující SSC BDSM (rozumně, bezpečně, konsenzuálně) . Ve videu je zobrazena řada potenciálně nebezpečných BDSM praktik. Použití tvrdé rákosky může způsobit vážná zranění kůže, pohlavních orgánů nebo i svalů. Bondage prstů může způsobit jejich vykloubení nebo zlomení, obzvláště ve spojení s nestabilní pozicí. Použití roubíku, který neumožňuje nouzové dýchání ústy je velmi nebezpečné. BDSM praktiky v nesterilním prostředí mohou vést k zavlečení infekce do zranění.
Pro bezpečné provedení scénky by bylo nutné svázat zápěstí a kotníky, použít kuličkový roubík, umožňující dýchání ústy, předem vydezinfikovat vyplácené plochy pokožky i rákosku. Vyjma skutečně pokročilých dominantů bych radila použít elastičtější rákosku nebo jiný “soft” nástroj. Rovněž při použití roubíku a imobilizaci je nutné se domluvit na způsobu předání “stopky”, která ihned scénku ukončí (doporučuji zvoneček v ruce).
Comments