Jaro je tady! A sluníčko polechtalo mojí “outdoor” sexy fantasii. Minulý rok jsem podnikla tři outdoor akce (super!), je načase někam zase vyrazit.
Nádherné na outdooru je pro mě i to, že mě teoreticky může někdo “přistihnout”, je to prostě adrenalinová akce (i když nechci nikoho pohoršovat a proto jdu na odlehlá místa, kde je navíc 100% jistota, z pohledu obtížnosti terénu, že se tam dostanou jen dospělí).
Asi jsem lehce latentní exhibicionistka.
No a samozřejmě skvělé by bylo udělat takovou outdoor akci ve dvou! Předvelikonoční povídka na pokračování: Díl 1
Trávíme naši Velikonoční BDSM víkendovku na Tvé chatě v lese. Hned po snídani se podle Tvého přání oblékám do podvazkového pásu, sexy punčoch, kalhotek a saténové košilky. Dnešek bude zase určitě zajímavý!
A bude. Za ruku si mě pomalu vedeš před chatku. Stojí v lese, plot nikde. Cítím krásný jarní vzduch. A spolu s ním i silné vzrušení v klíně, tradičně zabrzděné pásem cudnosti. Raději tak chladím svoje vzrušení, přece jen to pořádně tlačí.
Před chatkou je nachystaná dřevěná koza. Dneska se na ní ale asi nebude štípat dříví na oheň! I když, ohnivé to asi bude. Kalhotky si smím nechat. Cítím první doteky slunce a jemný vítr. Vždycky, když jsem takhle na veřejném místě polonahá, hned cítím příval adrenalinu.
Jsi hodný a tak na horní hranu instaluješ měkkou dečku a já si usedám na hřbet. Svazuješ si mě. Kotníky ke stranám kozy, kolena, stehna, ruce za zády a pevně stáhnout ke hřbetu kozy. Strašně mě buší srdce. Velký roubík do pusiny a už ani nehlesnu!
V celé mojí jezdecké nádheře teď sedím na hřbetu kozy, jen v podvazcích, punčochách, kalhotkách a růžové saténové košilce, příliš tenké a volné na to, abych na holém těle necítila ještě stále ne úplně zahřátý jarní ranní vzduch. Hřbet kozy, mě tlačí na hráz, ale jen přiměřeně, nebolí to, jen připomíná, že jsem zase zlobila.
S roubíkem v pusině se vyplašeně dívám zda k osamělé chatce přece jen někdo nezavítá. Naštěstí je docela brzo ráno a houbařská sezóna ještě nezačala.
Od dalších chatek nás dělí vzrostlý nálet, křoví, neprostupná hradba zeleně a jediné co zbývá, je doufat, že k nám na zahradu nikdo aktivně nepoleze.
Nezřetelně za zelenou džinglí uslyším průrazný hlas Tvého chatovišťového souseda. Nesnáším toho chlápka. Je arogantní, nepříjemný, postarší, mohutný a na pohled nesympatický. Zjevně venčí svého psa. Jediné co ho v mých očích polidšťuje je, že je zjevně gay, soudě podle o 30 let mladšího kluka, který tady tráví každý víkend spolu s ním. Ten je o poznání sympatičtější, ale prohodili jsme spolu sotva pár slov. Tvůj vztah k ni, je zdvořilá opatrnost. Přece jen, sousedy je dobré nemít za nepřátele. Ikdyž jsem si párkrát představovala jak tomu blbečkovi jednu pořádnou vlepím, za jeho auto večně blokující příjezdovou cestu, hlasitě puštěné rádio na zahradě nebo pální listí. Prostě, docela často jsem bodala do své imaginární woodu postavičky.
“Jdu pozdravit Mariana”, říkáš suše. Marian, kdo se tak může jmenovat. Ať jde do háje! Jenže nejde. Nejdřív na zahradu přilétá ten jeho zakrslí ratlík a pak, ztěží tomu uvěřit přicházíš Ty a … Marian. A oba zvesela v družném hovoru míříte přímo ke mně!
Nejsem schopna se na toho člověka dívat a upřímně nechápu co Tě to popadlo.
“Vy dva jste nezačali nejlíp a nejlepší je udělat si z nepřítele, přítele” z vesela hlaholíš a Marián se odporně uhihňává jen dva metry ode mě.
“Pivečko” ptáš se žoviálně, jako bys neznal můj názor na tohohle chlápka. Mizíš pro pivo na chatu a já přemýšlím, kdo pije pivo těsně po osmé ráno. Zavalitý Marián nezahálí a sune se ke mně. Chvěju se. Je to zvláštní směsice pocitu odporu, strachu, překvapení, ale i vzrušení. Ty víš jak na mě. Ty víš, že se o tomhle pocitu absolutní bezmoci často sním.
Marián mizí kamsi za moje záda a já cítím, jak do svých hromotluckých rukou chytá mojí saténovou košilku. Slyším jak má zrychlený dech. Pak ty jeho mohutné a na první pohled neohrabané ruce zarvou neuvěřitelnou silou a já slyším jak se košilka ze zadu v rozparku trhá, až je zcela roztržená. Stejně překvapivě obratně odtrhává tenké tkaničky ramínek a košilka letí vzduchem ode mě. Příval chladného ranního vzduchu mi zvedne husí kůže po celém těle. Je ale spíš ze strachu, studu, zahanbení.
Poprvé se dotýká mého nahého těla. Svými lopatovitými prackami pevně uchopí moje ramena a přátelský mě po nich poplácá.
Zveš mého psychického tráznitele na verandu na pivo a on naštěstí uposlechne. Přemýšlím o svých možnostech. Něco si povídáte, ale ptáci řvou moc nahlas, abych vás slyšela. Zkusím možnosti uvolnění, ale nedělám si naděje, jsi skvělý bondážista. Pokud bych mohla muvit, je otázka co bych Ti řekla. Chci tohle zastavit? Kam to povede? Jaké jsou scénáře? Vím co se mnou dokožeš dělat, ale nejsem si jistá, ejstli u toho má být někdo cizí a už vůbec ne zrovna tenhle člověk.
Kdybych tak měla alespoň svoji latexovou masku! Ale o tomto relax víkendu, venku, sluníčko mělo pálit a tak jsem se krásně nalíčila. Své opravdové emoce tak neschovám.
Marián se vrací. Opět sám a Ty mizíš v chatě.
“Tak se máme prej chvilku zkamarádit sami”. Nesnáším ten jeho arogantní a ironíí zavánějící tón hlasu. Klopím oči i s hlavou k zemi. Možnosti mám značně omezené.
“Jsi měla říct dřív, že jsi takováhle hezká slečinka” pokračuje a já cítím jak mi strká svoje pracka za okraje kalhotek. Zdá se, že potřebuje jen zlomek svojí síli v těch ohromných rukou, aby jedna. apka hned druhá nohavička kalhotek povolila a ty se se zlozvětsným trhavým zvukem rozletěli na obě strany. Hrubě je stáhne zpoza zadečku až to zapálí. Cuknu sebou.
“Mnóo” mručí a i když se nedívám, cítím jeho pohled v klíně, na svém páse cudnosti a holém zadečku.
Marián mě nechává vydechnout a mizí na verandu chaty. Otáčím hlavu, abych monitorovala situaci. Vrací se zpátky, v ruce velikonoční pomlázku. Sakra.
“Tak hody hody doprovody” a první rána dopadá na mojí nahatou rozechvělou prdelku. A další. Sakra to pálí! Přes roubík nahlas vzdychnu.
“Hodná holka, vydrž!” supí lehce zadýchaně a moje prdelka začíná slušně hořet. Otáčím hlavu k verandě a snažím se najít pomoc v temných útrobách chaty, kam jsi se schoval. Proč?
Mohutný surovec mezitím slušně zpracovává mojí nebohou prdelku a já se energicky vrtím na té pitomé koze v zoufalé snaze najít díru ve tvé bandážové technice. Kotníky pevné, stehna taky, ruce jak by smet. Proč jsi tak důkladný?
“No a teď ještě, abys byla furt krásná tak tu vodu ne?”
Odchází. Ten zadeček opravdu pálí. Ale zima mi už není. Slunce začíná dodávat mnohem více energie a navíc mě tenhle velikonoční výprask zatraceně rychle rozpálil.
Vodu? Doufám, že mě teď nepoliješ ledovým kbelíkem, protože jestli něco nesnáším, je to ledová voda.
Voda to bude. Ale někam jinak než na tělo. Z vesela ke mně neseš náš klystýrovací vak až po okraj plný vody.
V druhé ruce neseš náš teleskopický stojan. Jak vidno, nelenil jsi a hraješ si na skrytého poradce.
Marián staví stojan vedle mě a já si všímám dlouhých gumových rukavic, které si nasadil. Vypadá v nich ještě strašidelněji než předtím a já poprvé pociťuji nepříjemnou úzkost z toho jak tu jsme pevně svázaná a sama jen s ním.
Maže prst v rukavici do vazelíny a poprvé se dotýká mojí dírky. A hned prstem dovnitř. Ani ne hrubě spíš rázně.
“Ty seš teda pěkně sevřená holka” a já cítím jak mi do chvějící se prdelky strká dva prsty a nepříjemně s nimi jezdí sem a tam. Pak bere nafukovací násadu a zasouvá mi jí do prcky a stejně suverénně, skoro se chce říct zkušeně nafukuje pumpičkou nejprve vnější balónek anální cévky a pak vnitřní. Tlačí to! Nafoukal ho pořádně a já cítím ten tlak v prcině. Pořádně mě plácne po prdelce a otáčí regulačním kohoutkem na hadici stoupající k plnému vaku. Voda začne pomalinku klesat a já cítím první příval vzduchovým bublinek a vody. Není studená jak jsme čekala, ale docela teplá. Otáčíš kohoutkem a vidím jak voda proudí o něco rychleji. Svým zkušeným odhadem tipuju, že je ve vaku tak dva a půl litru.
Opět bereš ten blbou velikonoční pomlázku a trápení mé prdelky opět pokračuje.
“Jak znám toho tvého kamaráda, ten tě moc šetří, taková dupa potřebuje pořádně seřezat. Já ho ještě naučím jak si baby jako jsi ta pořádně srovnat, ta moje holčina by mohla vyprávět! Jednou vás musím víc seznámit!”
Na chvilku ustáváš s výpraskem a zatímco já začínám cítit docela výrazný tlak v bříšku i prdelce, který umocňuje tahle napřímená poloha. Zjevně, ale Marián není typ, se kterým by něco moje úpěnlivé funění a kňukání do roubíku udělalo. Zatímco ve vaku zbývá ještě něco přes půl litru, ztrácím poslední zbytky emoční důstojnosti a neskrývaně nespokojeně mručím a vzdychám. Poprvé za celou dobu se na toho chlapa podívám. A není to už pohled zlosti. Teď to začíná být pohled prosebný a ponížený. Se dvěma litry teplé vody v bříšku a sešvihanou prdelkou mě má na kolenou rychleji, než jsem myslela.
“Až do to tebe nepumpuju celé tak půjdeme ke mně na chatu na trochu elektřinky, co ty na to?”
Kdyby existoval hormon bezmoci, cítím jak mi tryská celým tělem. Tuším co chce se mnou dělat a tuším, že to bude…zajímavé. Ve splašených myšlenkách mi mezitím doteče poslední kapa vody do bříška, nyní již zvětšeného jako u těhulky. Otvíráš ventilky balónku anální cévky a překvapivě pomalu, zjevně zkušeně mi jí vytahuješ ven. Svírám dírečku, abych zadržela vodu v bříšku.
” Tak to můžeš pustit ven!” Cože? Tady? Venku? S Tebou odcházím vždy do soukromí na toaletu, je to ta chvilka uvolnění, samoty, odpočinku. Místo toho sedím pořád poníženě svázaná, nahatá a…nevydržím další vlnu v bříšku a voda tryská z mojí prdelky na trávník. Chvilku sleduješ moje úplné ponížení a pak odcházíš loudavým krokem pryč. Cítím to uvolnění a obrovskou úlevu.
Můj nově objevený trýznitel mě nechává samotnou dlouhé minuty, zatímco mizí kamsi do útrob chatky za Tebou.
Vrací se zpět se zahradní hadicí a když jsem říkala, že nemám ráda studenou vodu, dostávám teď pořádnou spršku a přímo na půlky zadečku. Dokonale si mě sprchuješ, ale pozitivní je alespoň, že voda hezky chladí zadeček po výprasku.
Vypíná vodu a odvazuješ mi nohy. Zápěstí mí nechává stále pevně svázané, ale odvazuje jej od dřevěné kozy a pomáhá mi vstát. Jsem ztuhlá a rozlámaná z těch několik a desítek minut v téhle poloze. Pás cudnosti se mi smutně kymácí mezi rozechvělými nohami.
Chytne mě pevně za zápěstí svázané za zády a vede si mě jako svoji hračku směrem ke své chatě. Nelíbí se mi to. Co nejhlasitěji huhlám směrem do temného prostoru naší chaty, abys měl uklidnil svojí přítomností. Nic se neozývá. Pak naštěstí vylézáš. Marián se zastavuje a na celé kolo se na Tebe zuby.
“Dobrý?” ptáš se. Ale ne mě, ale jeho.
“Jo, v pohodě, ale chce to přitvrdit, podívej na tohle”. Otáčí si mě, zadničkou k Tobě a pak mě trup zatláčí k zemi, až jsem v předklonu. Jednou nohou mi nepříjemně roztahuje nohy od sebe až jsem rozkročená. Pak, mi svými mohutnými, hnusnými prsty surově roztahuje půlečky prdelky.
“Podívej, jak má tu prdel tlustou, s tím musíš něco dělat!”
“Tak jdete k tobě?” ptáš se Mariána a ten mě mezitím zase napřimuje a za našeho pochodu jen pokyne s významem “ano”. Zatraceně!
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
Comments