Povídka na pokračování: Díl 2 (První díl povídky zaleznete ZDE)
U Mariánovi chaty jsem nikdy nebyla. Občejná chata jakých je tady v okolí desítky. Ani ne zanedbaná. Ani ne vypiplaná. Průměrná. Jako tenhle chlap. Ten který mě spoutanou vláčí k…dřevěnému kříži zapuštěnému na zahradě do země. Je jasné co tady na tom kříži provádí s tím svým…
A ten “jeho” tady už čeká, v civilu, ne v sexy prádelku jako jsme já.
Zatímco mě ten tlustý, odporný hromotluk pevně drží, jeho mlaďoučký poskok mi rozvazuje ruce a hbitě mi je navazuje na lano omotané kolem kladky na špičce dřevěného kříže. Lanem mi ruce natáhne pořádně nad hlavu až je to zatraceně nepříjemné a musím stát na špičkách. Pak mě obestoupí, každý z jedné strany, chytnou za stehna a nadzvednou nahoru. Jako secvičená dvojice mi se každý dokonale postará o jednu mojí nohu. Tlusté bondage lano, několikrát omotat, ale ne tak, aby mě bolestně svíralo, ale dostatečně pevně, natáhnout, vytáhnout a už doslova visím na kříži, obě nohy roztažené, moje nahatá dupka perfektně roztažená. Tohle nemohli dělat poprvé! Ta rychlost, obratnost, secvičenost ve mě zvednou novou dávku paniky.
Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi, že tu nejsi a nechal si mě tu samotnou. Nelíbí se mi jak tu bezmocně visím. A zatraceně se mi nelíbí, že mladíček přináší menší kanystřík vrchovatě plný vody s připojenou hadicí a nepříjemně velkou násadou. A já tuším co bude další bod programu.
Není to jako s Tebou. Neptá se zda může. Do prcky mi razantně zasunuje tlustou nafukovací kónickou násadu, tlustou hadicí spojenou s tou děsivě velkou nádržkou a připojeným balónkem několikrát mocně zapumpuje. Prdelka se mi plní zvětšující se násadou hadice až to zabolí. Několikrát za něj zatahá, aby se přesvědčil, že mám prdelku dokonale zašpuntovanou. Jeho poskoček mezitím zavěsí kanystřík nad mojí hlavu. Hádám objem. To je důležité pro přípravu jak moc zlé to bude. Nikde žádná ryska nebo něco, čeho bych se mohla chytit.
“Tři a něco litrů a neboj. Holky s tak tlustou prdelí jakou máš ty to zvládaj v pohodě” zachrochtá tlusťoch a bolestivě mě plácne přes zadničku.
“Klidně si pobreč, ono to pomůže, ale dostanem do tebe všecku tu vodu” hříme dál, zatímco otáčí kohoutkem ústícím z kanystru. Nejdříve se do mě tlačí vzduch z hadice a pak jej následuje voda.
Sama sobě jsem jednou dala třílitrový klystýr, takže vím, že to zvládnu. Ale taky vím, že je to zastraceně přísný trest. A možná jsem to tehdy trochu ošidila a asi to celé tři litry nebyly. Dnes to zjevně ošizené nebude. Spíš naopak.
Polovina. Dvě třetiny. Dva litry, můj obvyklý strop.
“Tak prej na mě furt nadáváš, že dělám tohle a tamto.” Marián stojí přímo naproti mě, nepříjemně blízko. “Tvůj šéf mě poprosil ať tě trochu hodím do lajny, že už si neví rady. To by si ten můj mohl dovolit mi takhle nadávat na souseda. Moc si tě pustil k tělu.”
Z kapsi u kalhot začne svojí hromotluckou rukou lovit jeden kolíček na prádlo za druhým a připíná mi je na šourek. Bolí to. Zároveň to ve mě spustí novou vlnu nepoznaného vzrušení. Tahle lekce je tak moc doopravdy a všechny moje emoce, smysly a pocity jsou nabroušené jako žiletky.
Tři čtvrtě. Mumlám a funík přes roubík. Svírám roztažené půlky mezi kterými cítím mohutnou černou násadu. Tak moc bych teď potřebovala na záchod! Marián otáčí kohoutkem a zastavuje proud vody. Úlevu necítím, ale alespoň to nebude horší. Bude. Přichází pravidelná vlna nucení, při které se voda tlačí z prdelky ven. Už opravdu zoufale vzlikám.
“Ale no tak, tak velká holka a bude nám tady fňukat!” Chmatá po kohoutu a už do mě zase proudí voda.
Kanystr je prázdný, chvěju se, jsem spocená. Zubami pevně svírám roubík. Chvíle o které sním celou dobu přichází. Vytahuješ mi kolík a já tentokrát bez váhání spuštím silný proud vody z prdelky. Marián se jen hrubě směje zatímco pozoruje tohle nekonečné zahanbení. A úlevu.
“Tak co, dáme ještě jednu rundu nebo půjdem rovnou na tu elektřinku?”
Cítím jak mám v bříšku ještě dost vody, ale už zase dostávám ten velký nafukovací kolík do prdelky z něhož vede tlustá hadice přímo do kanystru. Mariánův poskok, jak jsem si toho kluka pracovně nazvala, abych se mohla mstít alespoň ve své mysli, mezitím přináší
Comments