Probouzíš mě uprostřed noci. Nejprve nevím kdo jsem ani kde jsem. Mozek pomalu hledá informace v pozicích paměti. Hotel. S moji Mužem. Spím ve svém pokoji. On spal vedle. Jako vždy. Hrát jsme si měli až ráno, přijeli jsme oba unavení až pozdě večer. Něco se mi zrovna zdálo. Už si nevzpomenu. Sedím na posteli a mžourám, v pokoji je tma a svítí se vedle. Nasazuješ mi mojí silikonovou masku a paruku. Chytáš mě za ruku a vytahuješ z postele. Moment! Spím od pasu dolů nahá. Už spousty let. Je to tak příjemnější. Vzpomínám si, že jsem si ještě večer nasadila pás cudnosti. Tvrdil jsi, že je to jen kvůli tomu, abych s ním zkusila spát. Jaké to je. Jestli usnu. Usnula jsem. Teď začínám tušit, že jsem měl něco za lubem. Jdu za tebou a do ruky chytám pyžamové kalhoty. Přikrývám si s nimi klín, když vcházíme do vedlejší místnosti. Oslepí mě záplava světla. Jsou rozsvícena všechna a ještě náš přenosný fotografický reflektor.
Obratně mi svlékáš tričko. Kdy jsi to stihl? Uprostřed místnosti stojí naše improvizované, rozkládací, skládací, mobilní, skvělé vyšetřovací křeslo. Odkládáš moje pyžamové kalhoty a usazuješ mě do něj. Nohy do podpěrek. Roztáhnout. Jsem rozespalá. Mžourám. Mozek ještě funguje ze čtvrtiny. To už mi ale spoutáváš ruce. Kotníky. Roubík. Hlavu mi fixuješ stříbrnou lepící páskou přes čelo k opěradlu, takže jí nemohu otáčet. Další páska přes kyčle drží zadničku pevně na sedátku. Páska přes prsa. Neskutečně pevné spoutání. Co to děláš?! Rozhrnuješ velký těžký závěs na okně přímo přede mnou! Venku je tma. V dálce sem tam svítí okno někoho kdo nemůže spát.
Hotel je velký výšková budova. Z ulice sem asi nikdo neuvidí. Ale co ta okna? Jsou docela daleko. Navíc všichni spí. Pokud ne, nebudou rozsvěcovat, aby nevzbudili naši pozornost! Kolik lidí se teď dívá? Cítím podivné teplo rozlévající se z mého klínu do celého těla. jakoby na něj upíralo oči celé ztichlé město. Na můj pás cudnosti. Macatou prdelku. Roztažené půlečky.
Cítím jak mi do prdelky proniká nafukovací cévka. Poznám jí. Znám ten pocit. Teď nafukuješ balónky. Docela dost tentokrát. Dostanu klystýr? Uslyším zvuk. Známí zvuk. Automatické pumpy, kterou jsem Tě naučila v našich hrách používat. Má čtyři čerpadýlka. Cítím bublání v prcině. Napouštíš mě teplou vodou a vzduchem zároveň. Spouští se další čerpadýlko a mám pocit, že taky se vzduchem. Chtěla bych otočit hlavu a podívat se kolik vody dneska dostanu. Ale hlava je pevně přivázána k opěradlu. Nevidím Tě. Jsi někde za mnou. Potichu. Cítím na sobě Tvůj pohled. Minuty plynou. Zřetelně cítím, jak mám nafouknuté bříško a ve vlnách na mě přichází tlak v prdelce. Ale trest nepřestává. Očima sleduji svoje nahaté bříško. Je opravdu veliké. Kolik jsem už dostala? Dva litry? Mám pocit, že víc. Mám pocit, že voda vystříkne každou chvilku z prdelky, ale nafouknuté balónky odvádějí dobře svojí práci a dokonale jí zatěsnily. Vypínáš pumpy. Necháváš mě ještě chvilinku v tom tichu.
Odpoutáváš mě a pomáháš mi vstát. Bříško mám opravdu veliké. Na nic nemyslím a utíkám do koupelny. Přes dveře mi vzkazuješ ať jdu spát. Zasloužím si to.
Commentaires