top of page

Jarní šmírák 2024 je opět tady:

Pojď se na mě podívat na živo!

Spankingová meditace

Kdo se erotickými výprasky zabývá trochu více, ať již jako teoretik nebo i praktik (já), ví moc dobře, že ve spankingu jde o samotný výprask možná až na posledním místě. Spousta amatérů, kteří shlédnou Sto odstínu šedi už běží pro apartní bičík z alibaby, aby jím obšťastnili svoji vanilkovou polovičku, ale tady méně znamená více.

Co já miluji na spankingu je právě ta atmosféra. Hravost. Imaginace. Dlouhé čekání nezbednice na trest. Stále ještě oblečené. Už ví co se ve spankingové kuchyni připravuje. Nebo spíš, vždy jen tuší. Pomalé svlékání první vrstvy. Jen pod zadeček jako náznak toho, že zapínáme sytič a motor se teprve zahřívá.

První rány. První náznaky červeného zadečku. První kolo. A zase čekání. Kalhotky pod zadkem, teď už pořádně červeným. Je tohle pro dnešek vše? Kalhotky úplně dolů! Vlastně, úplně do naha! Dnešní jízda teprve začíná.

A stejně jako předehra je nádherná i dohra. Byla by strašná škoda tak krásný červený zadeček hned schovat pod kalhotky. Od toho je tu hanba. Na které se stojí, klečí, cvičí, ječí s pořádně červeným zadečkem. Aby tu chvíli předchozí slasti mozek dokonale zpracoval. Je to post-spankingová meditace. Vzájemné rozjímání v tichu. Nad svými prohřešky, oddaností k hořejšku, pálícím zadečkem, naší tajné lásce, spankingu…


bottom of page