Jaká jsem byla jako puberťačka? Již tehdy jsem měla své erotické fantasie, ve kterých jsem vystupovala jako mladá holka. Tehdy jsem byla Trans TEEN Karolína. Již tehdy mě přitahovalo téma transvestismu a crossdressingu. A zažívala v nich spousty erotických dobrodružství! Ráda si na to s vámi zavzpomínám.
Sama sebe jsem si představovala jako puberťačku. Trošku zlobivý klučičí výraz, blond vlasy na mikádo, brýle a trochu přidrzlý výraz. Zkrátka pořádně zlobivá holka.
Když jsme dneska šla po ulici kolem obchodu Zdravotnické potřeby, hned jsem si vzpomněla na svoji pubertální erotickou fantasii, které mě v té době mnohokrát udělala. A tady jí máte!
Je pozdní odpoledne, něco těsně před půl šestou. Podzimní vítr honí listí a těch pár kolemjdoucích mě míjí jako jednu z mnoha žen v kabátu během tohoto potemnělého podzimního večera. Je vlezlá zima a každý si hledí své rychlé cesty někam za teplem. Vypadá to, že brzy bude pršet.
Srdce v krku. Už vím jak to vypadá, když sahám po staré klice krámku Zdravotnické potřeby. Trochu zašlé dveře a výloha, která se asi deset let nezměnila. No, možná o něco déle.
Když ze tmy vejdu do osvětleného a příjemně teplého prostoru, srdce mi buší tak rychle a v krku mám takový knedlík, že je nemožné cokoli ze sebe vypravit.
Po obou stranách stojí police se zdravotnickým vybavením. Pantofle, váhy, tonometry, obvazy. Naproti od vchodu je starší dlouhý pult za nim ž je další police plná věcí. Uprostřed se nacházejí dveře vedoucí do zázemí prodejny. Nikdo tu není a těch několik sekund, které museli uběhnout se teď zdá jako absolutní věčnost.
Z dveří do tajemného zázemí se ozve pár zvuků a vchází do nich muž oblečený do bílého pláště. Je prošedivělý, tvář má porostlou jemným strništěm. Na očích brýle se silnějšími obroučky. Trochu nechápavě na mě přes ně mžourá a v pohledu vidím otazník, zda vím, že za pět mnut zavírá. V tom vlastně příjemném pohledu je nějaký vzkaz, už jsem toho v životě viděl dost na to, aby mě něco překvapilo, ale pokaždé mě překvapí zákazníci, co chodí na poslední chvíli.
Nadechnu se. Zdá se skoro nemožné vyslovit první větu. Slovo. Písmeno. Rozpohybovat jazyk, otevřít ústa.
Muž mě předběhne: "Dobrý den, můžu vám s něčím pomoci?" a měří si mě pohledem.
"Dobrý den, chtěla jsem vás poprosit, jestli neprodáváte..." vyslovuji zjevně roztřeseným hlasem... "neprodáváte klystýrový balónek".
Od obličeje dolů projíždí tělem vlna horkého studu. Tepe mi ve spáncích.
"Ano máme balónek číslo 11 to má objem 345 mililitrů, pak číslo 9, to má objem 224 mililitrů, nebo číslo 8 s objemem 270 mililitrů a pak myslím že tam je i číslo 7, c má objem 143 mililitrů." odpovídá muž a z jeho odpovědi je vidět, že tuhle práci dělá dlouho a sortiment zná dokonale.
"A můžete mi prosím poradit jakou velikost" soukám ze sebe snad ještě rozechvělejším hlasem.
"A budete to používat na výplach?" ptá se profesionálně muž.
"Ano, já mám asi zácpu" pokračuji v nejistém a rozechvělém projevu.
"Tak to si vezměte raději ten číslo 11, já vám to ukážu" a muž mizí opět ve dveřích do zadní části prodejny. Vrací se skoro v zápětí v ruce drží kartonovou krabičku s vyobrazeným balónek. Pokládá jí přede mě na pult.
"Můžu vás poprosit..." soukám ze sebe "jak se to s tím prosím dělá?", klopím zrak k zemi.
"Slečno, dáte si do nějaké misky teplou vodu, o teplotě těla, přidáte jednu lžičku kuchyňské soli, pak to nasajete do balónku. Pak jeho násadu zasunete do konečníku a pomalu vytlačíte. Je lepší chvilku počkat, stačí pár minut a pak můžete jít na toaletu" odpovídá profesionálně a skoro nezúčastněně ten starší muž.
S pohledem sklopeným do země tiše poslouchám.
"Hm, děkuji a ....tak já si ho vezmu teda". Na stůl pokládám stovku. Muž vytahuje obřadně papírový doklad velmi úhledným rukopisem jej vypíše. Zastrčí jej do kartonového obalu balónku a jemně jej pošoupne směrem ke mně.
"Tak vám děkuji" otáčím se mířím ke dveřím prodejny. Zastavuji se.
"Ještě něco mladá paní?" ptá se muž.
Nadechuji se: "A můžu vás o něco poprosit? Já mám asi strach si to sama udělat, ten klystýr. Nešlo by...ehm... že byste...že byste mi ho udělal vy pane?"
Konec větu už skoro špitnu a zařezávám pohled do podlahy. Je na něm šedé linoleum. Zkoumám popraskané místo u dveří. Ticho je zdrcující.
"Mno" zakašle muž. "No tak teda pojďte. Pojďte za mnou" pokračuje rázným hlasem a míří do zadní části prodejny.
"Tak pojďme slečno." Ozývá se ze zadu.
Pozvednu zrak, poprvé od chvíle co jsem to vyslovila a pomalu obcházím pult. Vcházím do zadní části prodejny. Je zde místnost, asi tak stejně velká jako přední část. Stůl. Kartotéky. Několik skříní. Dvě staré židle. Zdi jsou popraskané a jsou na nich staré plakáty. Zaujme mě ten erotický, už značně vybledlý s nahatou dívkou. Rok 1978.
je vidět, že tohle je království toho muže, sem nikdo nechodí a tak to tu moc reprezentativně ani nevypadá.
"Odložte si tady na věšák" pokyne mi muž na starý věšák v rohu. Místnost osvětluje bílá jemně bzučící zářivka.
Otáčím se k muži zády a odkládám kabát. Pod ním mám bílí svetr a halenku a delší černou sukni se silonkami. Bílé intenzivní světlo, zářivější než v přední části prodejny a svléknutý kabát, jakoby mě nějak obnažili. Jako by člověk vyslovil něco docela intimního a tajného někde v přítmí a najednou někdo rozsvítil velké světlo.
Muž se tápavě rozhlíží po místnosti, jako by hledal to správné místo. Pak otevře jednu ze skříni a vytáhne z ní perlanovou podložku. Je to taková ta látka, která se dává pacientům na lůžko. Rozprostře jí na zem. Trochu nechápavě nad ní stojím.
Muž mezitím vytahuje balónek z obalu a pokládá jej na stůl. Pak zamíří do dalších dveří. Vidím za nimi jen chodbičku. Táhne s ní pach starých koupelen. Slyším jak muž pouští vodu.
"Vyvlíkněte se a klekněte si na tu podložku" volá ze zadu.
Vrací se zpět a v rukou drží smaltovanou misku. Opatrně jí položí na stůl vedle balónku.
"Copak tady postáváte? Tady si klekněte na všechny čtyři." a ukazuje na zem.
Pomalu si klekám.
"Nene..." zasměje se trochu hraně muž a kroutí teatrálně hlavou ve velkém gestu.
"To si vyvlíkněte, ať nejste celá od vody! Všecko dolů. Ono to občas vystříkne a pak byste musela mokrá v té zimě až kamsi domů"
Vím proč tu jsem. Proč to dělám. Ale realita je jiná než sen. Představa. Je to mnohem méně vzrušující. Otáčím se zase zády, svlékám sukni, svetr a nakonec i halenku.
"Tu podprsenku taky, říkal jsem všecko slečno" pokračuje muž, už otočený zády k jedné ze skříní.
Jen v kalhotkách si klekám na měkkou podložku. Je tu stejně příjemně teplo jako v prodejně.
Muž se skříně vytahuje nějaké věci a pokládá je na stůl, vedle balónku a smaltované misky.
Kostku mýdla. Pomalu jej rozbaluje, namočí do smaltované misky a chvilku s ním točí ve vodě. Pak jej ponechá v misce. Pak ze skříně vytáhne plastovou láhev s masážním krémem. Znám ho. Naši jí občas používali po túře na bolavé nohy. Alpa. Hřejivá.
Z plastové krabičky vyklepe jakousi šumivou tabletku a hodí jí také do misky. Slyším jak šumí. Zvuk zářivky a šumící tabletka. A moje bijící srdce a rychlý dech.
Muž láhev nakloní nad misku a malé množství, asi tak na pár lžiček, do ní opatrně nalije.
Vše promíchá dřevěnou špachtlí a hned poté začne napouštět balónek.
Z balónkem v ruce muž zamíří ke mně. Z povzdechem staršího člověka si kleká k mému vyšpulenému zadku.
A pak, úplně bez varování, bez jediného slova mi opravdu rychle, ale velmi plynule, až skoro zkušeně stáhne kalhotky. Nezastaví se pod zadečkem. Stáhne je až ke kolenům a pak rychlým tahem mi je vysvlékne úplně.
Do bílé nasvícené místnosti špulím svoji holou prdelku s análkem a kundičkou zarostlou mírným světlým chmýřím. Nikdy moje intimní místečka neviděl nikdo cizí. Pohled staršího místa na můj análek a intimní místečka vypustí motýlky v celém podbřišku a tělo zaplaví překvapující vlna doposud nepoznaného vzrušení. Vzrušení ve kterém se propadám kamsi studem a nekončícím ponížení.
Tělem se rozleje vlna nekončícího studu. Ale než oběhne každou buňku mého těla, cítím jak mi mi muž přikládá násadu balónku k anální dírce. Je něčím natřená a proto jemně vklouzne dovnitř.
Proud teplé vody následuje hned na to. Rozleje se zadečkem. Ucuknu. Je opravdu hodně teplá, skoro bych řekla že až moc. Nahlas vzdychnu. Nečekaný zvuk projede tichnou místností a skoro mě až poleká. Muž plynule mačká balónek a cítím jak mi voda stříká do prdelky.
Tak se to děje! Můj sen. Plán. Klečím tady s vyšpuleným zadečkem a do hnědého análku dostává od cizího muže klystýr!
Muž pomaličku vytahuje násadu z análku. Trocha vody steče mezírkou mezi hýždi až ke kundičce. Cítím jak moje vzrušení nekontrolovaně roste. jak ztrácím kontrolu. Nad sebou. Nad tím co říkám.
"Prosím vás pane" soukám, stále klečící s vyšpuleným a nahatým zadkem na zemi.
"Dal byste mi opravdu pořádný klystýr? Takový jaký si sama neudělám?" pokračuji chvějícím se hlasem.
"A jak byste si to představovala slečno, tohle vám nestačí? Teď už víte jak na to, tak zbytek doma zvládnete ne?" ptá se muž a odkládá balónek zpátky na stůl.
Stále klečící na zemi s vyšpulenou prdelkou v záchvatu ztráty zdravého rozumu pokračuji:
"No právě, že bych potřebovala takový klystýr, který sama nedokážu, protože to vždycky vzdám, že je to moc. Jestli by mě šlo nějak svázat, abych neměla na výběr a pak byste mi dal dva litry..."
Zářivka stále bzučí to ticha v místnosti, které se nějak nepříjemně přelévá v trapnost okamžiku.
"No dobře slečno, můžeme to zkusit, když to tak chcete...já jsem...no..." zarazí se na chvilku muž a pak hned pokračuje zamyšleně "...asi to nějak vymyslíme..."
Na chvilku zmizí v dalších dveří a slyším jak jde někam po schodech. Ze dveří se začne linou charakteristický zápach plísně ze sklepa. Ozývají se rány a zvuky a za nějakou chvilku muž ze dveří vytahuje starou dřevěnou stoličku. Nebo spíše schůdky. Z obou stran vedou tři schůdky na jeden stupeň uprostřed, který je široký asi půl metru.
Muž je postaví vedle mě a pak mi pokyne: "Zkusíme na s tímhle, co myslíte?"
"Mám si nějak vylézt?" ptám se nejistě a vstávám. Zakrývám si při tom rukou klín i prsa.
"Zkuste si kleknout na ten předposlední stupínek a položit se trupem, počkejte dám tam tu podložku ať to nestudí a netlačí", zvedá se země podložku z perlanu a skládá jí na horní stupeň.
Vylezu po prvním stupínku, pokleknu koleny na předposlední stupeň a položím tělo na prostřední část. Protože jsou stupně od sebe docela blízko, jakmile položím trup dolů, hned se mi vyšpulí prdelka směrem nahoru.
Nová vlna fantastického vzrušení! Klepu se. Muž si toho všímá.
"Není vám zima?"
"Trochu" zalžu, protože nejsem schopná hned svůj třes vysvětlit. Nemohu nebo nechci mu vysvětlit že jsem tak vzrušená a tak moc se stydím.
Muž vytáhne ze skříně složené bíle prostěradlo a jemně mi jej přetáhne přes tělo. Pak vytáhne obvazy a začne mě svazovat ke stoličce. Zápěstí, každé na jednu stranu. Nad koleny. A nakonec. Přistoupí k zápěstí. Do téhle chvíle snad byla pořád možnost něco dělat. Levá ruka. Pravá. Teď už nic. Nezvyklý pocit skutečné bezmoci ještě zesílí třes. Obvazem mi muž ještě sváže ruce nad lokty.
"Prosím vás pane..." říkám strašlivě rozechvělým hlasem... "Dostaňte do mě dva litry a kdybych vám tu začala fňukat, moc vás prosím, abyste mi ucpal pusu nějakým roubíkem, a za to že jsem rozmazlená fňukna mi přidejte ještě půl litru vody..." pokračuji.
Nedokážu popsat jak jsme vzrušená a vzrušení, jako by zcela odbouralo zábrany.
"Moc vás prosím, když budu mít pořádně napumpované bříško, asi si to rozmyslím, ale vy nesmíte přestat, protože to je ta chvíle, kdy to sama vzdám, ale pumpujte do mě další vodu. A jestli se vám zdá, že mám macatá zadek, klidně mě můžete ještě do prdelky připumpovat i vzduch. Asi při tom začnu plakat, ale vůbec na to nedbejte a odepněte si pásek a pořádně mi nařezejte na holou jako malé holce. Moc vás prosím, strašně to potřebuju. Ale dejte mi opravdu pořádný výprask, až budu mít svoji prdel úplně červenou. Jestli nepřestanu během výprasku brečet, tak do mě dostaňte tři litry vody a vzduchu. Teďkon mi prosím radši už ucpěte pusu, abych nemohla mluvit a nerozmyslela si to. Moc prosím, nechci aby byla jakákoli cesta zpátky. V žádném případě mě neodvazujte, ani kdybych se tu cukala a brečela jak malá holka. Prosím vás, abych se vám tu neposrala, radši mi prdel dokonale utěsněte!"
Muž beze slova přináší ze v červeném obalu leukoplast. Lepící pásku, která se používá k lepení obvazu. A stejně beze slova mi přelepí pusu. Vůbec jsem to nečekal. Tu rychlost a rozhodnost.
Na chvilku mi mizí z dohledu a v zápětí přináší smaltovanou klystýrovací nádobu s tlustší červenou hadicí. Na její konec obtočí kolem dokola leukoplast až se vytvoří docela široká a tlustá násada. Nabere na prst lubrikační gel a pořádnou krustu mi rozetře do mé roztažené panenské anální dírky. Studí to! A pak. Přiloží konec hadice omotaný leukoplastí.
Dvěmi prsty roztahuje můj análek od sebe a druhou rukou do něj jemně krouživými pohyby tlačí konec hadice omotaný leukoplastí. Moc to nejde, navzdory silné vrstvě lubigačního gelu. Ale muž pokračuje. Rozevírá mi análek od sebe ještě silněji.
"Sakra práce, ty ho máš strašně stažený holka", zamumlá si jen tak pro sebe.
"Co s tím uděláme", stojí bezradně před mojí vyšpulenou a stále více se chvějící prdelkou.
Muž opět odchází. Tentokrát však na mnohem delší dobu. Zdá se mi, že mě tu snad nechal. Čas plyne neskutečně pomalu. Zkouším pevnost pout a zjišťuji, že téměř jakýkoli pohyb je marný. Chvilkami mě přepadá podivná úzkost. Vzrušení vyprchává. Nestalo se s ním něco? Nikdo tu o mě neví?
Stále chmurnější a stále více skličující myšlenky přerušuje hluk a pak hlasy. Hlasy jsou ale dva! A než má mysl rozklíčuje rychle se měnící scénku, vcházejí ze zadu ty dva hlasy do místnosti.
"Kdes k tomuhle prosím tě přišel" říká zvonivě starší, mohutný a chraplavý hlas neznámého muže, který teď stojí přímo před mojím zadkem. Rychle otáčím hlavu, i když moje spoutání to příliš neumožňuje.
Starší, tak kolem šedesátky. Statný. V modrém pracovním plášti.
"Tak zkusíme?" ptá se muž nově příchozího. A ten bez většího váhání přikládá velké starší kleště, které drží v ruce k mému análku. Těm kleštím se říká siko. Párkrát jsem to slyšela říct tátu, když něco zpracoval doma. Teď jsou jejich čelisti přiložené k okrajům mé černé dírky. Muž s nimi jemně otáčí, zatímco druhý muž mi kolem análku a pak taky na kleště maže další vrstvu lubrikačního gelu.
Začnu sebou pořádně cukat. Obě čelisti kleští jemně zajedou do mé dírky.
"Tak a roztahuj prosím tě" říká muž nově příchozíme. Vzeponu veškeré síly. Protože moje fantasie a přání začíná nabírat směr, který se mi nelíbí. Muž pomalu začíná roztahovat kleště od sebe. Cítím rostoucí tlak v prdelce!
Začínám naříkat a protestovat, ale dokonale přelepená pusiny vypustí jen neartikulované pazvuky.
Muž přikládá k roztažené dírce násadu s leukoplastí a jemně jí tlačí dovnitř.
"Ještě to potřebuju roztáhnout" funí soustředěně, zatímco druhý muž jednou rukou přidržuje čelisti klečí u análu a druhou mačká kleště, tak aby se roztáhly...
Pokračování příště.
Comments