top of page

Trans TEEN Karoli: Kruté léto


Jaká jsem byla jako puberťačka? Již tehdy jsem měla své erotické fantasie, ve kterých jsem vystupovala jako mladá holka. Tehdy jsem byla Trans TEEN Karolína. Již tehdy mě přitahovalo téma transvestismu a crossdressingu. A zažívala v nich spousty erotických dobrodružství! Ráda si na to s vámi zavzpomínám.


Sama sebe jsem si představovala jako puberťačku. Trošku zlobivý klučičí výraz, blond vlasy na mikádo, brýle a trochu přidrzlý výraz. Zkrátka pořádně zlobivá holka.

Když mi bylo sedmnáct, měla jsem jednu extrémně silnou erotickou fantasii a mnohokrát jsem si jí v hlavě přehrávala. To léto jsem jí ve své mysli pořád dokola přepracovávala, kdykoli jsme měla příležitost nemyslet a neřešit cokoli jiného. 

A jako u ostatních svojich fantasií v té době jsem v nich vystupovala ve své ženské identitě jako mladá puberťačka. Tehdy jsem v tom upřímně nehledala nějaké pojítko s tématem transvestismu přece jen, informací. V té době bylo pomálu, internet dostupný raritně a jen na veřejnosti a myslím, že celkově jsem tehdy k tomu přistupovala více živelně, stoicky. Zkrátka, líbilo se mi o tom snít a neřešit. Stejně jako minule se jedná jen o vzpomínku na mojí pubertální fantasii, která se v realitě nikdy neocitla. Ale byla to pro mě krásný čas s ní, i když jen v mé hlavě… Tahle fantasie patří k těm nejtvrdším, které jsem měla. Představovala jsem si v ní sice sebe, ale v ženském těle a jiném časoprostoru. Jiné rodině, jiné identitě.

Přestavovala jsem se jako blondýnku s rošťáckým výrazem, vlasy na mikádo a trošku klučičím vzhledem.

Následující text je jen erotickou fantazií, kterou jsem nikdy nerealizovala. Jsou v ní praktiky, které nelze vnímat jako konsenzuální  a já konsenzualitu – souhlas všech stran vždy požadují. Některé praktiky popsané v této fantasii jsou také za hranici bezpečného a rozumného BDSM, takže je doopravdy zažít nechci a ani vy je nikdy doopravdy nezkoušejte na sobě ani nikom jiném!


Léto. Trávím jej sama na chatě u lesa. Čerstvě sedmnáct, blonďaté vlasy na mikádo a holka trochu krev a mlíko. Chata stojí v malé chatové osadě na břehu řeky, ztracené všem pohledům. Chata patří mým pěstounům. Svoje rodiče jsme nikdy nepoznala, zkrátka jsem sirotek a posledních pět let se o mě starají vcelku hodní opatrovníci. V městě je horko a otrava a myslím, že jedním z důvodů proč mě tady nechávají, byť samotnou je jejich radost, že netrávím čas s naší sídlištní partou. Myslím si o tom svoje, ale výměna rozpáleného sídliště byť s mojí partou za svobodu, daleko od dohledu dospělých, povinností a rozpáleného sídliště není špatná. Navíc, v září, až prázdniny skončí je zase uvidím. A pak. Jw tu ještě jeden důvod. Bydlí v jedné ze tří chat na tomhle opuštěném, zapomenutém a trochu upadlém chatovišti mezi řekou a lesem.

Má černé oči, kudrnaté černé oči a provokující výraz. Je o tři roky starší, pro mě tedy opravdu Chlap. Jsem nesmělá a tak mi srdce poskočí, když první krok udělá po několika dnech tichého míjení on. Potkáme se cestou z místní vesnické samoobsluhy a prostě konverzace jde moc fajn. Naše procházky se stávají příjemnou tradicí a přistihnu sama sebe, že před zrcadlem trávím rozhodně víc času, než začátkem léta. Zkrátka z divoženky se stává mladá dáma. 

Oba sami, bez rodin, které jsou v práci. Je opravdu horké letní dopoledne a máme skvělou náladu. Jako většinu předchozích dní jí trávíme na břehu řeky u poslední opuštěné chatky z naší ztracené trojice. Není úplně zpustlá, ale je vidět že tohle léto a možná i předchozí tu nikdo nebyl. Má ale nejvýhodnější pozici, protože její neudržovaná zahrada sousedí přímo s břehem krásně vonící  a hlavně chladící řeky. V té vůni cítím chladivé kamínky, ryby, mušle a kvetoucí lípu ze zahrad.

Někde v tom unaveném poledni přichází na naše obvyklé piknikové místo ten černooký uličník s láhví bílého vína. Skleničky nemáme a tak pijeme jen tak z láhve, která je za chvilinku vypitá. Náladu mám fantasticky. Moje štěstí by se dalo materializovat a dokázalo by vyplnit celé koryto té řeky a proudit jim dál někam do nekonečna. Kluk se zvedá, že prý něco přinese a já se přistihnu, že mu potají koukám na zadek, když odchází. Vrací se za chvilinku s láhvi dalšího vína. Ve vínech se moc nevyznám a možná mi ani moc nechutná, ale chuť udržet to kouzlo mě nutí hltat další doušky.

Letní horko, málo vody a moje absolutní, téměř abstinentská zkušenost nebo spíše nezkušenost si rychle vybírá daň na mojí rovnováze a celkové rozdováděnosti. Jdu si odskočit kousek za stromy a se smíchem se vrávoraně vracím zpátky. Černooký kluk už ale není sám. Stojí vedle něj dvě postavy. Muži, oba starší, kolem padesáti let. Jeden je mohutný, opravdu velký, hlavu má plešatou, krátce střižený plnovous. Připomíná mi člena motorkářského gangu. Druhý je o hlavu menší, ale stejně zavalitý, s prošedivělou hlavou a kulatým obličejem. Už od první chvíle nějak ženskou intuicí vycítím, že se atmosféra změnila a tenhle letní den prostoupilo něco nepříjemného a komisního. 

Kluk stojí jako opařený a hledí do země, zatímco mu jeden z mužů něco důrazně říká. “Ty jsi taky pořádně pod obraz a to je skoro ještě poledne. Víš, že tady ten blboun co ti jako mladistvé naléval alkohol je navíc v podmínce? Pochlubil se ti chlapec za co?”

Druhý muž se na mě opovržlivě dívá: “Od pohledu drzý pubertální fracek a ještě ožralý. Sotva rodiče odjedou hned se tady pochlastává a roztahuje nohy!”

“Měla by dostat pořádně na holou, tak jsem to dělal se svojí dcerou a jaká je z ní fajn baba” přitaká tlustší muž a hrne se jako rozjetý tank na mě. Obchází mě do kolečka a pak mě rychle a velmi silně zezadu uchopí za obě zápěstí, stočí je k sobě a nutí moje tělo se ohýbat. Bolí to a okamžitě začnu ječet. Sama sebe vylekám jak vysoko a hystericky mám posazený hlas. Tělo zaplavuje adrenalin. V kombinaci s alkoholem má ale spíš oslabující účinek. Cítím se malátná a kolena mě zrazují. Ječím, aby mě pustili a dožaduji se pomoci u černookého kluka.

“Pomož mi dělej!” zakřičí tlustší na bělovlasého. “Kde máš ty provazy co jsme vzali?” Bělovlasý se rychle shýbá a zem pro hromadu robustních hnědých provazů. Tlustý muž mě mezitím doslova vleče k nízké dřevěné ohradě, která tady ční uprostřed zahrady jako nepochopitelné torzo čehosi. Dvě mohutné a nahrubo otesané dřevěné špalky zaražené do země, spojené dvěmi tyčemi. Jedna ve výši mých kolen, druhá ve výši pasu.

“Co to děláte, hned toho nechte!” ječím dál a hlas mi začíná chraptět. Všímám si toho a snažím se uklidnit. “Nestůj tam jak idiot a chytni mi jí za druhou ruku a podrž jí k tý ohradě dělej!” řve muž na toho druhého a ten mě hned chytá stejně nepříjemně chytí za druhou ruku. Přemíra alkoholu ze mě dělá nerovného soupeře. Upadám na zem, ztrácím svoje brýle. Kdybych nebyla tak přiopilá, dokázala bych je kopnout. Škrábnout. Kousnout a rychle utéct. Teď jsem ale paralyzované klubko trapně se motající na trávníku. Spíš než bojovník jsem mátožná hadrová panenka ztracená v mlžném oparu. V hlavě mi letí myšlenky rychlostí rychlíku, ale zpomalené ústa, ztrnulá ústa a ochablé tělo mě rychle zrazují.

Hřmotný muž, mezitím rychle omotává provazem zápěstí a hned ho přivazuje k jedné z mohutných tyčí. Plnou silou, podivně oslabenou přívalem adrenalinu se snažím vytrhnout oběma mužům, který drží moje obě moje zápěstí. Ječím na ně a prudce kopu nohami. Doslova mě za ruce roztahují mezi dva kůly. Přivazují mě tak nízko, že jsem přinucená klečet. Kašlu na důstojnost, opouštím strnulou pozici a začínám mohutně kopat nohami. Rychle však ztrácím rovnováhu, podsmekávám se a muž mi ihned chytí jednu z nohou. Přivazuje jí opět ke kůlu, pak i druhou. 

S pomocí dalšího kusu tlustého provazu mi připoutávají kolena ke spojovací tyči, tak, že jsem fixována v kleče s široce roztaženýma nohama. Ječím jako o život a už volám o pomoc. Šance, že by zde někdo byl v okolí je malá. Uvědomuji si to. Muž vytahuje širokou textilní pásku, se stejnou silou, rychlostí a energií jako mě přivázal utrhne asi deseti centimetrový kus a nemilosrdně mi přelepí ústa. Křičím dál, ale můj křik se mění v utlumené mumlání. 


Zaměřuji svůj vyděšený pohled na černookého kluka. Pořád tam stojí jako opařený, v obličeji nepřítomný alkoholový výraz. Pozoruje mě skoro netečně, jako by se ho ten strašný výjev vůbec netýkal. Hladina adrenalinu pořád roste. Divoce se zmítám, cítím pevnost provazu. Kluk pořád zařezaně stojí. Jsem zpocená. Upnuté tílko, které mám na sobě je jako kus mokrého hadru.

Muž teď přistoupí přímo přede mě, kleká si a já vidím poprvé jeho tvář v detailu. Je ošlehaná, jakoby trávil čas někde v divočině, ale vypadá udržovaně, upraveně. Je na něm něco nebezpečného a zneklidňujícího. Má rychlý rentgenový pohled. Začíná mi připadat trochu ďábla. Z kapsy vytahuje zavírací švýcarák a otevírá čepel. Prstem zajede pod gumu mých kraťoučkých letních kraťásku, napne jí, jako by to dělal klukovsky v žertu a pak jí nařízne nožem. Prudkým trhnutím je doslova rozerve a strhne z mého těla. Vydávám tlumené vrčící zvuky jako raněná mlaďoučká vlčice. Začínám cítí jak mě prudce přepadá svalová únava. Muž stejným způsobem nařezává moje bílé hedvábné kalhotky. Černooký kluk se otáčí a nenápadně mizí kamsi mimo moje zorné pole. Muž ze mě jedním pohybem serve kalhotky. Nikdy jsem si nepřipadala tak zoufale opuštěná. Kundičku i prcinu mám mám úplně propocenou a zřetelně tak cítím příval vzduchu na náhle obnažené pokožce. Normálně si intimní místečka holím, ale na chatě nějak nebyla příležitost a pokrývá je teď jemné blonďaté chmýří. Křečovitě svírám půlky zadečku k sobě, aby alespoň moje černá dírečka, zůstala pořád mým tajemstvím.

Poprvé mám čas se začít bát. Znovu zkouším provazy. Bojím se. Už opravdu hodně. Cítím jak se začínám nekontrolovatelně třást. Někde ze zadu se na té strašidelné scénce objevuje šedovlasý muž. V ruce drží klasickou hustilku na kola a spolu s plastovou kulatou krabičkou jí podává muži. 

Muž uchopí do rukou krabičku s vazelínou a mohutně jí nabere na tři prsty. Sklání se k mému rozechvělému a zpocenému klínu a dvěma svými obrovskými prsty mi suverénně rozráží sevřené půlky a já cítím jak se přes vrstvu studené vazelíny dotkne mého análku. Nikdo jiný ho neviděl, nikdo se jej nikdy nedotknul. Celá ztuhnu jako ledová socha. Muž prsty jemně přejede povrch análku a pak zbytek vazelíny otře o trávu pode mnou.

“Děláme to neradi, ale za tohle tě musíme potrestat, vypadáš na chytrou holku tak to asi chápeš. A tenhle trest na holky jako ty funguje dobře to už po těch letech s fracky jako ty víme oba dobře. Za to jak jsi byla zlobivá do tebe teď napumpujeme vzduch. Nic ti to neudělá ale nepříjemné to bude hodně. Ale neměla jsi tady popíjet alkohol a muchlovat se s cizím klukem.”

Teď se mi srdce rozbuší do nepočítatelné frekvence. Bere pumpičku. Pak už ucítím na hraně prdelky chladivou kovovou koncovku hadičky. Zasunuje mi jí dál a s pomocí vazelíny to jde lehoučce. V hrůze svírám svůj análek jak jen to jde, ale hadička dokonale klouže dovnitř. Cítím jak mi jí tlačí dál análkem až je kus zasunutý v prdelce. Nikdy jsem v prdelce nic zasunutého neměla. Je to nepříjemné a divné.

Pak pumpičku natáhne a velmi pomalu začne tlačit dolů. Cítím zřetelně jak vzduch proudí do mého zadečku. Prdivý zvuk, který se odtamtud šíří mi vibruje klínem. Je to děsivě podivný zážitek. První pocit je, jak by se mi chtělo strašně moc prcnout. Sténám přes roubík, ale nejsem schopná vydat jakoukoli srozumitelnou hlásku. Pumpička je v dolní poloze a muž jí opět natahuje. 

Propukám v nekontrolovaný pláč. Slzy mi tečou a rozpouštějí oční stíny. Muž tomu nevěnuje žádnou pozornost. Druhé kolo. Třetí. Začínám cítí tlak v bříšku a zadečku, asi jako když mívám zaražené prdíky. Čtvrté natažení. Přichází velké nucení, jako bych si potřebovala prcnout a z potupným zvukem cítím a slyším jak mi vzduch ze zadničky uniká kolem hadičky ven, jako bych byla nějaký balónek nebo spíše gumová pana.

Muž nahlas vzdychne, jako rutinní instalatér, kterému se něco nedaří. Pomalinku vytahuje hadičku z mojí prcky, pokládá nástroj mého utrpení na zem. Bere svojí textilní pásku a začíná jí pomalu omotávat konec hadičky pumpičky. Jako lovec nebo rybář chystající past, pozoruji jeho obratné ruce jak na konci hadičky vytvářejí stále tlustší a tlustší vrstvu, ze začátku kónicky ztenčenou a dále se rozšiřující. Pásku omotává v délce asi deseti centimetrů. Nakonec má asi v nejtlustším místě asi dva centimetry v průměru a na obo koncích se zužuje až na jedinou vrstvu pásky. 

Muž jí maže vazelínou. Cítím jak mi jí přikládá k mojí sevřené a nezkušené anální dírce. Začnu jí silou stahovat, ale muž tlačí, hýbe, dvěma prsty mi dírku roztahuje po stranách a druhou rukou popostrkuje tenhle obrovský chuchvalec stále dál do mojí černé chvějící se dírečky. 

Svoji nezkušenou prcinku mám dokonale sevřenou a nejde to. Muž si kleká k mému línu jako nějaký bizardní automechanik se sklání k podvozku vozu. Hlavu položí dolů, skoro k mé prdelce, aby měl dokonalý výhled. Funí. Cítím v klíně jeho teplý dech.

“Musíme si ji trochu roztáhnout, jinak to do ní nenarvu” funí s hlavou u mého zpoceného klínu na šedivého muže. Ten se zabrečením odchází. Vrací se za malou chvilku a v ruce svírá podivný nástroj.

Vypadá to jako nějaké lékařské kleště, na konci s oblými výstupky. Tlustý muž je maže vazelínou. Třesu se. Prošedivělý muž si také kleká k mému klínu a oběma rukama mi pevně přidržuje pánev, zatímco ten druhý mi ten strašlivý nástroj přikládá k mojí nebohé prdelce a už cítím chladivý kov, pomalinku ho zasunuje. Studí to a tlačí. Je to strašně podivný pocit, mít něco v zadečku. Pak začne pomalinku otáčet šroubkem na těch děsivých kleštích a já cítím ja mi je v prdelce pomalinku rozevírá. Tlak roste. Nemůžu proti tomu bojovat, poddávám se uvolňuji prcinku, kterou jsme tak úpěnlivě svírala. Je to horší a horší, mám pocit jako by mi do zadničky vrazil něco obludného. Pak muž bere opět pumpičku s hadičkou omotanou páskem. Bere ten veliký bal, který vytvořil a zasunuje ho do otvoru, který si vytvořil roztahovacími kleštěmi. Pak je pomalinku vytahuje a já cítím jak moje prdelka okamžitě obemyká textilní pásku. Muž lehce zkusmo potáhne za hadičku zasunutou v mojí prdelce a spokojeně zabručí.



Brečím a už to naprosto neovládám. Kdybych se teď viděla, jako vnější pozorovatel, asi bych omdlela zděšením. Z prdelky mi kouká jen asi centimetr zbývající pásky, zbytek je spolu s hadičkou zasunutý v mojem análku.

Muž opět začíná pumpovat. Tlak v bříšku roste. Pátá série. Cítím jak by se vzduch rád dral ven z mojí prcky, ale špunt, který vytvořil v mojí těsné dírce nic nepustí. Muž opatrně odkládá pumpičku, ale její hadici nechává stále zasunutou v prcině. 

Od řeky se vrací šedovlasý muž. Přichází první vlna křečí ale naštěstí rychle odeznívá spolu s hlasitým zabubláním. Muž se za malou chvilinku vrací. Ruku má omotanou hadrou nebo kapesníkem a drží v ní pořádný svazek kopřiv. Není pochyb o tom co mě čeká.

První zpracuje moje svázaná prsa. Švihá mě rychle silně. Bradavky okamžitě natečou, jsou rudé a pálí jako čert. Pak přechází k bříšku. Řvu do roubíku. Mění úhel úchopu rovnoběžně s mojím tělem a moje roztažené stydké pysky dostávají první série žahavého pozdravu. Pálí to jako čert. Obchází ohradu a ještě silněji švihá vyšpulenou prdelku.

Jeho tlustý společník mezitím opět pumpuje. Šestá, sedmá. Někde ze zadu slyším hlasy. Maximálně se snažím otáčet svoji uplakanou tvář. Je to černooký kluk a vede svoje rodiče! Štěstí se mnou prožene jako přívalová vlna. Párkrát jsem tu jeho rodiče viděla. Zdraví se z muži. Potřásají si ruce. ten hovor…je přátelský, smích, cože? Můj stále opilý mozek to nedokáže zpracovat.

“Tak to je ta holka co tě tady opíjela a pak sváděla Marku?” ptá se vysoký, prošedivělý otec černookého kluka. Ten je jiný, než jsem ho znala. Jeho šarm a sebevědomí, ta lehkost, kterou mě tak okouzli je pryč. Je jak raneček poníženého neštěstí. Beze slova souhlasně kýve na otce. “A to ona chtěla abyste se vloupali do té chaty?” Cože?! Opět řvu přes pásku, ale ozývá se jen mumlání. Jeho matka mě pozoruje. Naše pohledy se setkají, ale ona rychle ucukne. Jako by nechtěla být viděna, jako součást toho, co se děje.

Tlustý muž mě svojí ohromnou rukou přátelsky chytá za rameno a směrem k rodičům pronáší: “Nebojte se, my si s ní poradíme a ona už vašeho kluka příště nechá na pokoji. A nechcete nám tady nechat i toho chlapce? To je taky magnet na maléry!”

“Nene, on se už poučil” vkládá se do hovoru rychle jeho matka a doslova syna odvádí pryč do bezpečí. Muži na chvilku odcházejí mimo můj zorný úhel. Tlustý se brzy vrací. “S tvými pěstouny je taky vše domluveno, nemusíš se bát”. Bere do ruky pumpičku, natahuje a tlačí. Osmá. “Domluvili jsem se, potom co jsi tady vyváděla, že tohle ponižující lekci dostaneš. Už jsou na cestě pro tebe.”

Natáhne a tlačí. Devátá. Vzduch zase syčí do mojí prdelky. Tenhle příval informací už je na mě moc. Propadám v nezadržitelný pláč. Deváté stlačení. Zřetelně cítím jak mám nafouknuté bříško. Pak opět tlačí píst. Deset. Jedenáct. Dvanáct. Bříško mám zřetelně nafouknuté. Třináct. Čtrnáct. Už to nevydržím! Patnáct, šestnáct. Přichází mohutná vlna nucení v celém klíně. Sedmnáct. Osmnáct. 

Prosím. Už dost! Už to musí přestat, už to nevydržím, prasknu tady! 

Muž odmontovaná hadičku od pumpy. Hned jak to udělá z ní začne pod velkým tlakem unikat vzduch, jako z otevřeného ventilu nafukovací panny. Neskutečná úleva, která nezná hranic. Muž vstává a nechává mě. Dýchám. Jsem zpocená, černé oční stíny rozmazané po celé tváři. V roztažené prcině hadice a z ní syčí vzduch. Víc ponížená už nemohu být. 

Zrychleně dýchám nebo spíš funím a z hadičky v mojí prcině občas zasyčí další vzduch. Znovu se snažím zuřivě zakřičet, ale vede to jen k dalšímu ponižujícímu zasyčení z hadičky vyvolané zatnutím břišních svalů.

Nevím jak dlouho to trvalo, ale nakonec mi muž vytahuje i ten příšerný špunt z mojí utrápené dírky. Pak mi opatrně odlepuje pásku z úst. I tak to zabolí. Nejprve se pořádně nadechnu. Muž mi k ústům přikládá láhev s vodou a já, ukrutně žíznivá dychtivě piju. Žízeň je skoro nekonečná. Alkohol, horko a moje vypětí mě doslova vysály veškerou vodu z těla. 

“Moji rodiče tu brzy přijedou a budou mě hledat! Budou se po mě ptát, najdou mě tu, říkala jsem jim že tu budu na té zahradě, najdou mě tu a…” překotně křičím. Šedovlasý muž podává tlustému do ruky velký kuličkový roubík. Červená děrovaná plastová kulička na koženém pásku. Tlustý muž mi jej hrubě cpe do pusy. Bráním se a tak šedovlasý rozevírá moje čelisti. Bolí to a tak se poddávám. Ta chvilka, kdy můj setrvalý vzdor ustoupí je hned využita a kuličku mám pevně usazenou v celé puse. Muž rychle a pevně zapíná kožený řemínek za mojí hlavou.

Oba naráz mě začínají postupně odvazovat. Nejprve uvolňují provazy kolem těla, nohy a nakonec obě ruce. Každý mě však pevně svírá ze své strany. Zvedají mě a vlečou na okraj zahrady tam, kde začínají stromy. Nohy mi drkotají po něžném zeleném trávníku. Opět slyším chladivou řeku. je tu výrazně příjemněji. Stín. Vánek. Ten klid je nepatřičný k tomu co se mi děje. Na tom místě jsem ještě před pár desítkami minut ležela s černovlasým klukem, šťastná a uklidněná.

Pak mě opět přivazují obě ruce k větvi ohnuté do tvaru brány. Šedovlasý muž mi nadzvedává stehno, zatímco tlustý jej provazem přitahuje nahoru a zavěšuje na větev. Stejný postup na druhé noze. Ztrácím půdu pod nohami a za chvilku jsem pověšená minimálně metr na zemí, s nohama široce roztaženýma. 


“Teď z tebe musíme ten chlast vypláchnout. Přines klystýr.” Pokyne tlustý na šedovlasého. Ten odchází pryč směrem k chatě. Teď už vím, že jsem bitvu prohrála. Už se nebráním, jen odevzdaně visím, chvěji se strachy z toho co mě asi čeká. Objevuje se šedovlasý muž. Táhne za sebou zelenou zahradní hadici. “To je blbost jí to dělat klystýrem, uděláme jí to toudle hadicí, dyť se podívej jak má tu prdel macatou”.

Tlustý muž se zkoumavě dívá na hadici v ruce druhého muže. “A jak jí to dáš jako do zadku?”

Prošedivělý muž se bezradně dívá na tlustou plastovou rychlospojku na konci hadice.

Na louce přede mnou vidím blížící se postavu. Prošedivělý muž jí rychle odkládá hadici a rychle kráčí na proti. Můj pěstoun! Zažívám pocit neskutečné úlevy a euforie, po kterém hned přichází další série obav, které moje hlava vytváří. Uvidí mě takto. Nahatou, roztaženou.

Šedivý muž stojí na zahradě s pěstounem a hovoří. Nechápu co se děje! Má mi hned přispěchat na pomoc. Neviděl mě tady ve stínu. Ze všech sil mumlám a křičím do roubíku. To přece musí slyšet. Asi ne. Zmítám se, až se celá větev opovážlivě i s mým závěsem rozhoupá. Tlustý muž ke mě přistupuje.

“Takhle tě tvému pěstounovi nemůžeme ukázat, to by nešlo”. Chytá moje tričko, ten jediný kus oděvu, který na mě zbyl a silným záškubem jej roztrhne a stáhne z mého těla. Teď jsem úplně nahatá. Nechápu. Pěstoun se otáčí a odchází pryč se zahrady, šedivý muž míří k nám. 

Šedivý muž se radostně otáčí k tlustému: “Tak pán nám to vyřešil, jde k nim na zahradu, má tam koncovku na tu hadici, prý jí to do dupy dáme”.

Nemůžu věřit tomu co jsem slyšela. Hlava se mi zatočí a celým tělem projede zimnice. Hlavou se mi honí myšlenky, ale žádná z nich není uspokojivá. Tohle přece není možné! 

Pěstoun zanedlouho přichází a podává si spokojeně ruku s tlustým mužem. Je zřejmé, že se znají. Pak mu podává oranžovou koncovku na zahudraní hadici. Včera jsme s ní zalévala na naší zahradě záhony. Tedy, možná předevčírem, asi jsem včera zapomněla. Je to taková ta rozšiřující se plastová tryska.



“Asi jsi včera zapomněla zalít záhony Karolíno” obrací se poprvé za celou dobu pěstoun na mě. Dívá se na moje nahaté spoutané tělo. Roztažený klín. Kundičku s jemným zlatavým porostem a roztažený análek. Tlustý muž se cvaknutím připojuje koncovku na hadici.


“To jí bude ale z té prdelky vypadávat” říká nejistě tlustý muž a maže při tom koncovku krustou vazelíny. “Nebojte” přebírá pěstoun hadici do své ruky a přikládá mi jí k prdelce. Pak opět cítím ten rostoucí tlak, jak mi rozšiřující se plast rozevírá prcku. Jsem tak v šoku, že ani nedutám. Jen se chvěji, jako by nebylo skoro třicet stupňů, ale obklopovala mě polární vánice.

“Takhle jí to nevypadne.” Pěstoun mi pomalu tlačí do prdelky i tlustou část, kterou se na trysce reguluje průtok. Strašlivě to tlačí. Víc a víc, mám pocit, že mi snad prdelka pukne.

“Vidíte jak jí má uvolněnou, ta s tím klukem musela mít sex do zadku” říká tlustý muž. Cože? Jak se opovažuje? Taková lež, nesmysl, hrůza” Nikdy bych nikomu přece nedovolila, aby mi… Au! Hrozně řvu přes roubík. Pěstoun se nezastavuje a pomalinku mi do zadečku zasunuje i tlustou rychlospojku, až celá zmizí v mojí dírečce, tak že z ní kouká jen tlustá zelená hadice. Zřetelně cítím, jak mi prdelka koncovku pohltila.

“No paráda!” hlaholí tlustý muž. “Tak já půjdu pustit vodu” odchází k chatě šedivý muž. 

Propukám opět v strašný pláč. Pěstoun zkusí zacloumat hadicí v mé prdelce. 



“Já myslím, že jí to v tý dupě drží dobře, to nemá šanci vypadnout a myslím, že to bude i dobře těsnit.” Projíždí prstem po okraji hadice v místech, kde vstupuje do mého roztaženého análku.

Pak najednou ucítím znova vzduch pumpovaný do mé prdelky. Je to jako obrovské nucení na prcnutí, které roste a roste až polevuje a já cítím jak se tlak pomalu rozlévá po celém bříšku.

“Aha, v tý hadici jsme měli vlastně ještě vzduch.” Říká zamyšleně tlustý muž. “To nevadí, tím líp” odpovídá pěstoun. 

Do prdelky mi začíná proudit voda. V prcině i bříšku mi to strašně bublá. Cítím ten proud vody. Přichází mohutná vlna nucení. Mám pocit, že ze mě bude voda každou chvíli stříkat jako mohutný gejzír. Uvolňuji celou pánev, půlky zadničky se mi začnou třást a celá prdelka se mi vyšpulí dopředu. Cítím jak se mi po dupce i kundičce rozlévá pot.  Nic se ale nestane, ani kapka neunikne, voda dál proudí a celé bříško zaplavuje hrozivý tlak.

“Ještě to vydrž Karol, je to pro tvoje dobro” hladí mě po pořádně nafouknutém bříšku pěstoun.

“Vypněte!” zakřičí pak směrem k chatě. Voda přestává téct, ale tlak nepolevuje. Pěstoun odchází podél hadice dál ode mě na zahradu. “Zalomte prosím tu hadici někde u její dupy ať to z ní nevyteče!” křičí na tlustého muže. Ten hadici kousek pode mnou zalomí, zatímco pěstoun pár metrů ode mě hadici rozpojuje pomocí další rychlospojky, kterou byla nastavena. Z hadice vytéká zbytek vody. “Držet, držte pořádně, ať to z ní neteče!” pokřikuje dál na tlustého muže. Pak odchází dál k chatě. Vrací se za chvilinku a postupně hadici nadzvedává, aby z ní vytékal zbytek vody. 

“U chaty jsme jí odpojili od kohoutku ať, až z hadice vyteče voda a je v ní znova jen vzduch.” Připojuje opět rychlospojku. 

“Myslím, že už to zas připojil na kohoutek, tak to můžete pustit” a tlustý muž pouští zalomenou hadici. 

“Dáme jí do té její dupy ještě další vzduch” obrací se na tlustého muže a já si všímám, že v ruce drží tubu s nějakou mastí. Hned jí vytlačí do dlaně a rve se k mému klínu. “Pálivá mastička, recept mojí ženy.” Dotýká se mojí kundičky a maže mi na ní mast, zajíždí prsty dovnitř, masíruje oba stydké pysky i poštěváček a pak prstem projíždí kolem análku. Dlaněmi jí roztírá po obou hýždích, nafouknutém bříšku. nakonec mi jí začne natírat i na prsa. Prsty hněte bradavky, které mi hned tuhnout a pak je hrubě tiskne, mačka a kroutí. 

Obrovské zabublání v prcině a já cítím, jak do mě poutí další vzduch. Tentokrát je to ale opravdu děsivé, je to jako výbuch v prdelce, hadice se lehce otřásá. Celá se roztřesu a začnu se ve svém pevném sevření kroutit. Pěstoun mě ale dál mačká bradavky, jako by za ně chtěl udržet moje vzdorující tělo.

“On to před tím měl puštěné jenom trochu, tak jsem mu řekl ať přidá, no to té její dupě nezaškodí!” směje se na tlustého muže. Pak ucítím prudký tlak vody plnící mojí nebohou prdel.

Bříško už mám jako opravdová těhulka, když mi pěstoun pouští moje nebohé utrápené bradavky a zdá se, že tlak nenarůstá.

Co mě čeká? Co se teď bude dít? 


Fantasii jsem nikdy úplně nedosnila. Konce byly různé. Třeba se jednou k nějakému dostaneme 🙂


Tento text je pouhou erotickou fantasií. Nikdy jsme jí neprožila a ani prožít nechci. Popisované praktiky jako je například použití zahradní hadice nebo lepící pásky jako roubíku jsou potenciálně vysoce zdraví ohrožující a nikdy je doopravdy nezkoušejte! Pro všechny BDSM praktiky vždy platí: Dobrovolně, rozumně, bezpečně!

Commentaires


bottom of page