Zejména mezi muži, kteří si myslí, že provozují BDSM (ve skutečnosti provozují jen něco, co si na BDSM hraje) často převládá příliš násilné pojetí BDSM scénky, spanking nevyjímaje.
Co mě vždy přitahovalo na spankingu byla hra na vahách něhy a trestu. Bolesti a konejšení. Tato neustálá oscilace, přelévání energie mezi dvěma partnery nenechává zapomenout, že BDSM je jedna z nejintimnějších, nejněžnějších a nejpůsobivějších komunikací, jaké lze v erotice dosáhnout.
Pokud si někdo myslí, že provozuje BDSM tím, že svojí partnerku nebo partnera prostě seřeže s úměrou, že kvalitní dominant umí vyplatit co nejvíce, páchá pouhé násilí. Od idiotského mainstreamu samozřejmě nelze očekávat jinou, než vulgární a zjednodušenou interpretaci BDSM, člověk je nakonec rád i za to málo a tak třeba Sto odstínů šedi, jakkoli bylo z hlediska příběhové linie primitivní, o BDSM pořád vyprávělo alepoň s nějakou estetickou, široce akceptovatelnou většinovou společností. Buďme i za toto málo rádi.
V partnerství, obzvláště, pokud je ten druhý vanilka, je bez naprosto otevřené komunikace, edukace a vysvětlování těžké přiblížit celý rozměr BDSM jako pozitivní energie to partnerské erotické komunikace. Vzít jen tak řemen a začít partnerku švihat je sice fajn, ale to podstatné stejně uniká. Pokud nejsou obě strany připraveny a ochotny učit se více. někde v pozadí téměř vždy číhá latentní nezájem o toho druhého.
Buďme šťastní my, kteří se dokážeme vyjádřit a zformulovat, alespoň nepokrytecky sami před sebou svoje erotické touhy, sny a představy.
Comments