top of page

Jarní šmírák 2024 je opět tady:

Pojď se na mě podívat na živo!

Zatím, co jsi spal

Minulý víkend byl u mě na návštěvě dobrý kamarád. A zatímco si šel po obědě zdřímnout a usnul na pohovce, zatímco já něco prováděla na svém sexy blogu, napadla mě taková fantasie. 

Škoda, že je můj kamarád 100% hetero, protože bychom spolu mohli prožít skvělý relax. Nechala jsem se tak jen unášet svojí nekonečnou erotickou fantasií. I když, kdo ví. Třeba jednou, třeba to chce mít jen víc odvahy, člověk nikdy neví, jaký potenciál se ve druhé skrývá :-).

Kamarád spokojeně spí a já jdu do akce. A čím méně o ní člověk přemýšlí a čím rychleji dělá, tím větší šance, že přemůže rozum, strach, ostych a další možná zbytečné obavy. Tedy zbytečné pro tuto chvíli, pak se uvidí. Rychle a potichu mizím do koupelny, čistím tvář tonikem, pundruji tvář, tvářenka na tváře, řasenka na řasy, růžová rtěnka s leskem. oční stíny. Akrylátový pás cudnosti. Zamykám jej jednorázovou plastovou pečetí. Vcelku mi to jde, praxe je praxe. Silikonová prsa, paruka. Růžové kalhotky. Na nohy vysoké lesklé růžové kozačky a rychle tělo zabalit do velké a příjemně huňaté osušky.

Před dveřmi do pokoje se ještě zastavím. Nebezpečná chvíle, která dává mysli prostor analyzovat a ta hned sahá na řadící páku. Už cítím jak tiskne nohou spojku a přesouvá v kulise řadící páky zpáteční chod, srdce mi divoce poskakuje, tělem prochází ten euforizující pocit něčeho mimořádného. Nepoznaného. nebezpečného.

Vcházím dál, tak tiše že skoro nedýchám. I tak se mi najednou dech zdá strašlivě hlasitý. Ve zpocené ruce svírám připravené relikvie. Tlustý a hebký růžový provaz a roubík. Nadešel čas. Obřadně před židli pokládám za zem vytištěný dopis. Sedám si na židli. Dřevěný sedák mě přes tenké kalhotky studí na holém zadečku a připomíná mi, že pod bílou osuškou jsem skoro úplně nahatá. Na levé zápěstí si připínám robustní policejní pouta. Cvak! Strašně se bojím, aby jej ten zvuk neprobudil.


Moje vzrušené rychle roste. Tváře mi pulsují. Do úst si nasazuji velký kuličkový roubík. Když sedím na židli nespouštím oči z kamaráda. Síla okamžiku prochází celým mým nahým tělem a bleskově se rozhoduji. Pod silou tsunami vzrušení jdu ještě o stupně dál, než jsem původně zamýšlela. Stahuji růžové kalhotky a odhazuji je na podlahu. Co to dělám? Jak daleko chci teď zajít? Dveře jsou kousek. Kamarád zhluboka oddychuje. Jedna moje noha k noze židle. Druhá k druhé. Několikrát omotávám tlustý růžový provaz kolem kozeček. Nohy široce roztažené a moje intimní místečka zamčená v pásu cudnosti mocně pulsují pod návalem vzrušení. Odhazuji bílou osušku. Moje tělo, obnažené a zranitelné, zcela nahaté. Další provaz kolem mého pásu k opěradlu židle. Křížem pod silikonovými prsy. 

Dívám se na dveře. Na pohovku a to spící tělo. Známe se tolik let. Nepokazí se něco? Je tenhle odhad správný? Víra v otevřenou mysl nebo mlha vzrušená, která mi ji zastřela. Klíček od pout jsem položila na stůl. Daleko od mého dosahu. Tři. Dva. Jedna a druhý kovový náramek zaklapne moje zápěstí. Obě ruce spoutány za zády. Není cesty zpět.

Na podlaze pode mnou, definovanou oběma dokonale roztaženýma nohama je list potištěný dopisem pro tu spící bytost.


Můj drahý Alexi,dnes jsem dárek ke Tvým brzkým narozeninám. Dnes jsem hračka pro Tvé potěšení. Otevři svojí mysl a nechej se unášen novým světem, kterým díky mě objevíš. Použij mě k tomu, jako svůj nástroj.V černé tašce v této místnosti najdeš vše potřebné. Budeš tušit jak co použít. Pamatuj, ale, že dokážu být nezkrotná, divoká a neposlušná. Nedávej mi zbytečnou volnost. Ponechej mě po celou dobu vždy bezpečně spoutanou. Když budu fňukat a plakat, je to jen znamení, že mě krotíš. Nasaď mi roubík a zůstaň stejně přísný. Možná buď ještě přísnější. Vím, že umíš být přísný i něžná a ta kombinace mě dnes pohltí. ..

bottom of page