Jaká jsem byla jako puberťačka? Již tehdy jsem měla své erotické fantasie, ve kterých jsem vystupovala jako mladá holka. Tehdy jsem byla Trans TEEN Karolína. Již tehdy mě přitahovalo téma transvestismu a crossdressingu. A zažívala v nich spousty erotických dobrodružství! Ráda si na to s vámi zavzpomínám.
Sama sebe jsem si představovala jako puberťačku. Trošku zlobivý klučičí výraz, blond vlasy na mikádo, brýle a trochu přidrzlý výraz. Zkrátka pořádně zlobivá holka.
Pokračování mé letní perverzní pubertální sexuální fantasie. První díl si přečtěte ZDE…
Následující text je POUZE erotickou fantazií, kterou jsem nikdy nerealizovala. Jsou v ní praktiky, které nelze vnímat jako konsenzuální a já konsenzualitu – souhlas všech stran vždy požadují. Některé praktiky popsané v této fantasii jsou také za hranici bezpečného a rozumného BDSM, takže je doopravdy zažít nechci a ani vy je nikdy doopravdy nezkoušejte na sobě ani nikom jiném!
POUZE FIKCE! Popsané praktiky jsou absolutně v rozporu s lidskou anatomii a v realitě by vedli k okamžité smrti!
Tlustý muž mi vytahuje hadici z mé nebohé dupky a chvíli kdy opustí mojí ztrápenou dírku následuje obrovská exploze, kdy mi z prdelky doslova vyletí proud vody v vzduchu. Stříká ze mě jako vodotrysk, zatímco mé tělo ještě stále bezvládně visí. Za chvilku přichází i pěstoun a oba mě chvilku zamyšleně pozorují.
V bříšku to občas děsivě zabublá a další voda se vzduchem vytryskou ven. Nemůžu si pomoci a je mi to vlastně jedno. Hlavně že ten strašlivý tlak polevuje.
“Když jí tu tak slyším prdět, říkám si jestli nezavoláme Libora s tou jeho cisternou? Že bychom jí na chvilku dali na výfuk” otáčí se pěstoun na tlusťocha.
“Vezmem jí…? Váhá chvíli pěstoun. A ty víš co, tak ho zavoláme, pozvem ho pak za to na pivo!”
Netuším o co se jedná, ale moje zděšení opět narůstá. Ať už mě v příštích chvílích čeká cokoli, nejpodstatnější je zůstat statečná, uklidňuji se. Vydržím to!
Minuty se vlečou. Horký letní den. Poslouchám včely. Ptáky. Kdybych tu teď nebyla nahatá a svázaná, jak krásně by bylo! jak jsem si nevážila těch pokojných letních dnů. Zmocňuje se mě smutek a beznaděj.
Z dálky se ozývá hlučné tůrování motoru nákladního auta. A už příjíždí. V oblacích kouře se po louce pomalu valí stará, tmavě zelená V3Ska. Vím, že se tomuhle auto říká “vejtřaska” a z nějakého nepopsatelného d§vodu mě odmalička děsí.
“Tak jí asi pověsíme co?” otáčí se tlusťoch an pěstouna a ten už míří k mému bezmocnému tělu. Oba muži mě rychle odvazují. Mohutné auto se s řevem starého motoru a pachem z výfuku staví asi tři metry ode mě.
Z prorezavělé vějtřasky se vyhrabe nemotorně starší zavalitý muž s kšiltovkou a vousy. Bez úsměvu a trochu utahaně si podává ruce s oběma trýzniteli. Hluk motoru přehlušuje slova a tak nemám šanci zachytit co si muži povídají. Ukazují jen na mě a pak na auto. Pak se přemístí k ovládacím pákám mezi kabinou a cisternou a za hluku motoru se z tohoto prostoru vysouvá hydraulická ruka. Stejně ošuntělá a prorezavělá jen se zbytky starého žlutého nátěru.
Muži dokončují moje odpoutání a oba dva mě tlustými a špinavými provazy rychle svazují a zavěšují na hydraulickou ruku auta. Vyděšeně sebou cloumám, kňučím do roubíku. Těžko popsat jak jsme vyděšená. Muži mě zavěšují v pozici s roztaženýma nohama. Zápěstí, kolena, kotníky i pás drží provazy mířící nade mě k háku hydraulické ruky.
Muž, který přijel vejtřaskou leze opět stejně nemotorně do kabiny a se zatřesením se starý stroj konečně vypne. V uších stále trochu bzučí a náhlé ticho a šveholení ptáků na louce působí skoro strašidelně.
Muž otvírá víko pod cisternou auta a vytahuje z ní dlouhou oranžovou zašpiněnou hadici. Je tlustá asi jako zahradní a na jejím konci je jakýsi velký ocelový válec. Vypadá asi jako PET láhev od pití. Z jedné strany vychází ta oranžová hadice a na druhé je jen díra. Po obvodu válce je kruh s množstvím malých dírtek. Zbývající muži se podivný válec se zaujetím prohlížejí. A já se zděšením. Netuším co se bude dít, ale tuším že se to bude týkat mě. A cokoli to bude, bude to nepříjemné, hrozivé a ponižující.
Sleduji jako radar každý pohyb muže s vejtřasky, jako by to, že uvidím co dělá, mělo jakýkoli vliv na mé šance se z této bezvýchodné situace dostat.
Muž jde svým nekonečně pomalým otylým tempem pomalu k boku auta. A pak nasadí ocelový válec na výfuk náklaďáku.
Asi tři metry dlouhou hadici vedoucí od válce připojeného k výfuku teď muži natáhnou vzduchem až k jeřábu. K jeřábu na němž visím já. Já s vyšpuleným nahatým zadečkem. Muž s nakláďáku drží konec hadice u mého zadku.
“Jak to do těch zadků zapojuješ?” otáčí se na něj můj pěstoun. “Podrž tu hadici” říká chraplavým hlasem muž z nakláďáků a podává konec hadice tlusťochovi. Ze stejné skříňky pod cisternou vozu, ze které před chvíli vytáhl hadici přichází s kovovým nátrojem. Vypadá jako kleště. Ne! Jako gynekologické spekulum! Kleště, které mají na konci v sevřeném tvaru válec a čím více se od sebe otvírají, tím se oddalují konce válce od sebe. Tohle jsem viděla na gynekologii. Jenže tyhle jsou jiné. Staré, orezlé. Vypadají spíše jako nějaký nástroj z dílny nebo pro zvířata. V druhé ruce drží muž špinavý kelímek plný vazelíny. Třemi prsty do kelímku hrábne a hrubě mi vazelínu namaže na roztažený análek, pak na kleště a pak na hadici.
Vyděšeně začnu cloumat celým tělem. Křičím do roubíku! Tlusťoch mě uchopí za ramena, aby se moje nebohé tělo nemohlo tak zmítat na jeřábu. Muž s nakláďáku mi pomalu a beze slova zasune studený nástoj do mé nebohé malé dírky. A pak začne peklo. Pomalu začne kleště mačkat a jejich konce se nemilosrdně roztahují v mé prdelce. Mám pocit, že mi mojí dírečku snad roztrhne.
“Vem z teho šuplete v autě tu pásku na koberce a na namotej jí na konec té hadice” obrací se na mého pěstouna. Ten rychle přináší návin hrubé textilní pásky, kterou se ukončují koberce a začne jím omotávat konec hadice.
“Ještě?” otáčí se na muže s náklaďáku. “Jó, pořádně to namotej, jim ta hadice pak vypadne z prdelí a je to na hovno!” Všichni muži se odporně rozesmějí. Pěstoun na konci hadice namotá asi půl centimetru tlustou vrstvu pásky.
“Tak a teď zas z toho šuplete…” otáčí se zase muž z náklaďáku na pěstouna “…ještě vytáhni takovou červenou tubu”. Pěstoun opět uposlechne a přichází z červenou tubou. “Napatlej to na tu pásku, to je lepidlo ať to v té její prdeli fest drží!” Pěstoun namaže pořádnou vrstvou lepidla celou pásku namotanou na konci hadice.
“Tak jí to tam šupni!” ukazuje muž s náklaďáku pokynem hlavy na mojí prdelku v níž stále drží roztažené kleště. Pěstoun pomalu zasune do vytvořené díry hadici. Pak muž s náklaďáku pomalu vysune kleště zatímco druhou rukou přidržuje hadici. Pěstoun jí nasunul až za pásku, takže z prdelky už trčí jen oranžová neobalená část. Muž z náklaďáku pak ještě vezme lepidlo a maže mi jej po obvodu hadice, prsty jej spec mezi hadici a můj ukrutně roztažený análek.
“Dáme jedno, než to zaschne!” obrací se na muže. Všechny tři postavy odcházejí a ponechávají mě pověšenou na jeřábu s hadici v prdelce.
Tlačí to. Strašně. Čím více se hýbu tím více. Jak plyne čas, lepidlo zjevně tuhne a každý pohyb mé prdelky je tak doprovázen silným pocitem tahání, jak hadice dokonale pevně drží, přilepená k mé prdelce. Rozpláču se. Slzy tečou po tváři a kapou na trávu pode mnou. Ale nikdo tu není. Nikdo to neslyší. Ticho. Propadá se kamsi hluboko. Zavírám oči. Už ani plakat nedokážu.
Muži přicházejí. “Tak šťastnou cestu!” zašveholí pěstoun zatímco muž z náklaďáku se opět nemotorně a funěním škrábe do kabiny.
Absolutně netuším co se bude dít ale nemohu popsat hrůzu, kterou cítím. Pak se starý náklaďák mohutně zatřese. Otřes jeho prorezavělého těla se přenese na jeřáb. Ten se celý zakymácí a moje bezvládné tělo se nebezpečně rozhoupá. Z kovového válce nasazeného na výfuku, z něhož vede hadice přilepené v mé prdelce se na všechny strany dere černý dým. Vychází z mnoha malých otvorů po stranách válce.
A v tu stejnou chvíli ucítím ve své prdelce zabublání! A není absolutně žádných pochyb, že tou obludnou ušpiněnou hadicí se mi do prdelky derou plyny z výfuku náklaďáku.
Stroj se pomalu dává do pohybu. Když se otáčky motoru zvýši a motor zařve, aby muž stroj na nerovné louce rozjel ucítím mnohem větší tlak v bříšku. Auto se rozjede a pomalým tempem se kolíbá po louce. S každým mohutným zhoupnutím se moje tělo kymácí a s ním i hadice, která dokonale slepené s mojí dírečkou škube a tlačí v análku. Dál a dála až najede na navazují lesní cestu a míří lesem. Z válce nasazeného na výfuk se pořád dere obludný černý kouř. Stejný kouř, který zároveň produí hadicí do mého bříška! Zvedám hlavu a vyděšeně hledím na svoje břicho. Pomalu se víc a víc nafukuje. Auto se drmácí lesní cestou. Motor řve. Dál a dál. Řvu. Ale i kdybych neměl roubík, přes řev motoru nikdo nic neuslyší. Sliny mi tečou po tváři. Bříško už je pořádně nafouknuté. Nevydržím to a z pipky mi vytryskne proud horké moči. Teče po okraji stehen a padá na blátivou cestu ubíhající pode mnou.
Břocho už mám jako těhulka. Opravdu. Obrovské! Naklaďák zastavuje a motor se vypíná. Muž vylézá s kabiny, praskne starými dveřmi a míří ke mě.
Chytne hadici a pořádně s ní zacloumá. Pak oběma dlaněmi pořádně poplaská a zamačká moje nafouknuté bříško. Nakonec dlaněmi zatřese půlkami zadnice.
“Neboj se. Dělám tohle s holkama a kluky už třicet let pro jejich dobro. A nejen. Před týdnem jsem takhle vezl jednu maminu od nás ze vsi co se někde kurvila. Ještě musíme pojezdit tak půl hodiny než budeš plná, možná i dýl, ještě uvidíme!”
Pak zaleze do kabiny, nastartuje a vůz se dává pomalu do pohybu. V prdelce do zase zabublá. V celém bříšku mám neskutečné křeče. Tělo se nekontrolovatelně chvěje a pot ze mě kape dolů na cestu, která pomalu ubíhá pode mnou. Občas do mé prdelky přijde nekontrolovaný pocit nucení a tlaku. Mám pocit, že mi praskne. Že hadice doletí kilometr daleko. Představuji si jak všechen plyn vyletí z mého análku s neskutečným pocitem úlevy.
Náklaďák zastavuje. Břocho mám nafouknuté jako balón. Jako holka před porodem. Je obrovské! Muž stejně jako předtím prohmatá moje obrovké břicho, ošahá půlky zadničky a zacloumá hadicí v análku, zda drží stále pevně.
“Ta tvoje macatá prdel by potřebovala ještě tak čtvrt hodiny, ale už nemám čas, musím robit jinde. Tak zatůrujem motor ať to jde rychleji. Zapnu fekální čerpadlo a tím pojede motor na nejvyšší otáčky. Budu tě při tom radši držet ať se moc nerozhoupeš, některé holky se při tom moc hází a pak jim hadice vyletí z prdele.”
“Až to pustím tak ti do prdele pojede opravdu hodně toho plynu. Zapnu ti i sytič, aby se udělal pořádný kouř z výfuku a zacpu tady chladič, aby to bylo co nejvíc horké! Asi budeš mí pocit že ti praskne prdel, ale neboj se. Některý holky při tom omdlí. Nelekni se protože to břicho budeš mít asi ještě dvakrát větší. Tak jdem na to!”
Pak muž zalomí hadici, rychle jí sváže k sobě páskou, aby zalomení drželo a odpojí kovový válec od výfuku.
“Musíme ten motor nahřát nejdřív!” otáčí se na mě.
Muž vleze do kabiny, opět nastartuje motor a pak rychle přejde k pákám mezi kabinou a cisternou. Otevře poklo jakési skříňky a otočí starým velkým plastovým ovladačem. Rozsvítí se nad ním velké popraskaná oranžová kontrolka. Motor začne hlasitě vrčet vysoko postaveným pisklavým zvukem a z cistern se začne ozývat zvuk zapnutého čerpadla. Z výfuku se vydere oblak černého kouře. Muž přichází ke mě a pozoruje znaleckým okem výfuk. Auto řve, třese se. Barva kouře se mění na modrošedou.
“Ještě to není ono, to se musí pořádně přehřát ten motor, někdy i plamen z toho šlehá!” chechtá se chlap a pak uchopí kovový válec s hadicí. Opět jej nasadí na výfuk a z otvorů po jeho obvodu hned začne produit modrošedý kouř.
Muž mě rychle chytí za pánev. “Pak druhou rukou odtrhne pásku, která držela hadici zalomenou a ve stejnou chvíli do mé prdelky vtrhne takový tlak, že mám pocit, že mi snad hned exploduje. Řvu a cloumám celým tělem. Horký plyn pálí okamžitě v celém bříšku i prdelce. Bříško se začne viditelně nafukovat až tlačí na moje zpocená prsa. Omdlévám.
Svět se točí a mlha pomalu ustupuje. Cítím vůni trávy. Pomalu otvírám oči. Ležím na louce, ze které jsme odjeli. Nahatá, zpocená a špinavá. Bříško ještě stále bolí, ale už není nafouknuté. A prdelka mě neskutečně pálí! Klekám si. Nikde nikdo. Jen ptáci a včeli. A léto.
Deset metrů ode mě něco dělá můj pěstoun. Pak se ke mě otočí: “Příští týden si Lojza s nakláďákem pro tebe zase dojede. Má ještě Tatrovku a ta má mnohem větší výkon. Říkal že ta V3S byla na tvojí prdel moc slabá…
Tento text je pouhou erotickou fantasií. Nikdy jsme jí neprožila a ani prožít nechci. Popisované praktiky jako je například použití zahradní hadice nebo lepící pásky jako roubíku jsou potenciálně vysoce zdraví ohrožující a nikdy je doopravdy nezkoušejte! Pro všechny BDSM praktiky vždy platí: Dobrovolně, rozumně, bezpečně!
POUZE FIKCE! Popsané praktiky jsou absolutně v rozporu s lidskou anatomii a v realitě by vedli k okamžité smrti!