Jaká jsem byla jako puberťačka? Již tehdy jsem měla své erotické fantasie, ve kterých jsem vystupovala jako mladá holka. Tehdy jsem byla Trans TEEN Karolína. Již tehdy mě přitahovalo téma transvestismu a crossdressingu. A zažívala v nich spousty erotických dobrodružství! Ráda si na to s vámi zavzpomínám.
Sama sebe jsem si představovala jako puberťačku. Trošku zlobivý klučičí výraz, blond vlasy na mikádo, brýle a trochu přidrzlý výraz. Zkrátka pořádně zlobivá holka.
Moje první S/M představ jsem měla už od dětství. Jsem důkazem sama sobě a osobně, že S/M variace v sexualitě jsou vrozené, protože v mém dětství nebyla pornografie tak snadno dostupná a tak nebyla příležitost, že bych se někde “nakazila”, zkrátka získala inspiraci. A tak bych se s vámi na svém blohu postupně ráda podělila o některé své fantasie z puberty. Už tehdy jsem jí měla faaakt velkou 🙂 Poprvé jsem na stopy S/M narazila v legendárním časopise NEI Report (kdo si ještě vzpomene :-)), kde byla nějaká fotoreportáž ze srazu vyznavačů S/M, kteří nazí, jen v kožených postrojích vyrazili kamsi do Adršpachu (myslím). Bylo fascinující to vidět a poprvé pocítí, že ve svých představách o trestání, studu, ponížení, výprasku, nejsem sama. Mnoho příštích let mi dalo tu zkušenost, kolik nás je :-). V pubertě jsem hodně intenzivně snila o výprasku od staršího muže. Ta fantasie a touha mě dodnes neupustila, jen už nejsem tranny TEEN, ale tranny MILF.
V té době jsem měla hodně intenzivní erotickou fantasii. Trávila jsem přes prázdniny hodně času sama na rodinné chatě a do oka mi padl tehdejší soused, který se stal, bez jeho vědomí či svolení, hlavním hercem v mojí fantasii toho léta. Nebudu vám lhát, k reálu nedošlo, na to jsem neměla odvahu, takže nebudu předstírat, že tohle se skutečně stalo. Z toho už jsme taky vyrostla :-).
V té době byly moje fantasie často v ženské identitě, prostě ve svých fantasiích jsem byla mladá, sedmnáctiletá holka. Ještě jsem se neuměla nebo nechtěla na přímo vypořádat se svoji “tranny” identitou a tak mi ve fantasii přibyla opravdová prsa, kundička a prostě vše co k holce patří.
Já v roce 2003. No dobře, není to fotka z toho léta na chatě, ale v té době snad ani digitání foťáky nebyly :-). První ženské prádlo – silonky, korzet, první kožená pouta, první české eshopy s tímto sortimentem, moje první experimenty a objednávky. Tak jak moc se mi změnil zadeček? 🙂
Bylo mi 17, dřevěná chatička u lesa v malé chatové osadě v Orlických horách, nikde nikdo, kdo by mi mohl pomoci, to ve mě vyvolávalo dráždivé fantasie! A tak jsem snila…Představovala jsem si, že kradu tomu staršímu pánovi ze zahrady hrušky z jeho krásné hrušně *opravdu tam byla a opravdu jsem to dělala 🙂 *. A on mě přistihne. Chytí mě doslova na hruškách, za malým plůtkem na jeho zahradě. A protože vidí mladou holku, nechová se zrovna v rukavičkách. Chce žalovat rodičům…
Příští den ráno realizuji svůj plán – do igelitové tašky balím vařečku. Oblékám si kalhotky, přiléhavé sportovní elasťáky, podprsenku a přes něj bílé přiléhavé tričko a vyrážím i s tajnou zásilkou. Klepu u souseda na dveře jeho chatky. Otvírá mi. Je opálený, upravený a hladce oholený, ale už má lehce bříško. Prošedivělé vlasy a ostřeji řezané rysy.
“Dobré ráno pane Neumann. Moc mě to mrzí včera, vím, že jsem to neměl dělat…chtěla jsem vás poprosit, jestli by to mohlo zůstat jen mezi námi. Za to co jsme provedla si od vás zasloužím dostat pořádně na holou…tak kdybyste byl tak hodný…”
Sahám do tašky a vytahuji vařečku.
“Přinesla jsme si tady vařečku a…”
Pan Neumann si mě tiše prohlíží, pak se beze slova otáčí a zavírá mi dveře jeho chatky doslova před očima. Stojím jako opařená, valí se na mě mrazivý stud a panika. Rychle se jako opařená otáčím a i s perverzním obsahem své igelitky pelaším do své chaty.
Během dne se zdržuji jen na zahradě. Naštěstí je plot dokonale obrostlý keři a tak na moji zahradu není vidět. Ven na cestu se rozhodně neodvažuji. Jedinou misí je tiše se vyplížit a odjet z chaty hned příští den. Náladu mám ponurou. Večer se převlíkám do flanelového pyžama a dlouho do noci nemůžu usnout. Z neklidného snu mě probouzí silné zabouchání na dřevěné dveře mojí chaty. S trhnutím otvírám oči. Teprve svítá, je ještě šero a venku zpívají ranní ptáčci. Nepříjemné a děsivé bouchání pokračuje. Opravdu mě popadne strach a nepříjemný pocit úzkosti. Rychle vylézám z postele a stavím se za dřevěné dveře. Bohužel jsou plné, bez okýnka a k oknu z koupelny, které jako jediné vede na tu stranu se mi dívat nechce. Byla bych vidět. Tiše stojím za dveřmi, srdce mi buší, nedutám. Důrazné klepání pokračuje a tak se podvoluji a pomalu je otvírám. Stojí za nimi pan Neumann. Srdce mi poskočí a pak se hned zastaví.
“Něco jsi po mě chtěla slečno…jakpak že se to jmenujete?”
“Karolína.” Odpovídám zastřeným hlasem právě probuzené spáče, otvírám dveře více a mžourám do ranního přítmí. Pan Neumann mezitím suverénně nakráčí do předsíňky a hned poté míří do velké a jediné místnosti chaty. Zavírám za ním dveře.
“Uvař mi prosím tě kafe a pak začneme. A z kuchyně vezmi všechny vařečky co tam máte.”
Mým podbřiškem se rychle rozletí roj motýlků. Rychle připravuji rozpustnou kávu, ruce se mi chvějí a vypadávají mi věci. Voda vře v pískající konvici a já rychle vytahuji asi šest různých vařeček ze staré almary, která vždycky voní po mouce. A když jsem u ní, z další poličky vytahuji prádelní šňůru. Zalévám instantní kávu na dně hrnku a přemýšlím o té větě, kterou přeruším to nepříjemné ticho, přerušované jen tikotem natahovacích kukaček na stěně.
Pan Neumann sedí na jedné s šesti tonetek za velikým dubovým stolem, který je uprostřed obdélníkové místnosti. Bundu má odloženou na jejím opěradle, jako by se právě zabydloval. Pak tu je jen velká manželská postel v ložnicové části, oddělená jen závěsem, stará rozkládací pohovka a pár velkých šatních skříní. “Tady máte to kafe” chvěje se mi hlas… “Děkuji, jak jsi říkala, že se jmenuješ…Karolínko. Tak pětadvacet na holou bys ráda…tak kaťata dolů a přehni se přes stůl ať už to máš za sebou…”
Vstává od stolu, pomalu, skoro líně. Stojím před stolem a nevím přesně co udělat. Pak se přehýbám přes jeho mohutnou oblou hranu, položím všechnu tu tíži okamžiku na jeho dřevěný povrch se spoustou rýh. Muž mi zkušeně zajede prsty pod gumu pyžamových kalhot a jedním táhlým pohybem je stahuje až dolů pod kolena, kde gravitací padají sami ke kotníkům. Moje obnažení je rychlé a projíždí mnou vlna vzrušení. “Nadzvedni prosím” Muž mi vysvléká nohavice pyžama z kotníků a odhazuje je na zem. Pak mi náznakem roztahuje nohy od sebe a jedním tahem za boky nastavuje mojí nahatou prdelku do dokonalé polohy. Nedutám. Na desce stolu slyším odbíjet svoje srdce v rytmu kukaček na stěně. Slyším, jak si muž odepíná přezku pásku a pak rychlým svištivým zvukem stahuje pásek z kalhot.
Pak dopadá první rána. Ucuknu, půlky se mi sevřou a vydám jasné zasténání. Od cizího to strašně bolí! Muž nastavuje tempo výprasku bez jediného zaváhání. Sténám. Vzrušení mě opouští. Bolí to. Pálí to. Zadeček mám v jednom ohni. “Počítej nahlas!” …” jedna, dvě, tři…čtyřicet” doslova sténám a v očích se objevuje první náznak slz. “Padesát pět, prosím už konec”.
Muž odkládá pásek. Napřimuji se. Muž mi chytá pevně moje ruce, stáčí je dozadu za těla a velmi obratně je svazuje prádelní šňůrou, kterou jsem přinesla. Je to velmi pevné a nekompromisní. Jedním chmatem sbírá do ruky mnou přinesené vařečky ze stolu a vede si mě k posteli, sedá na ni a moje tělo převažuje přes svoje nohy. Rychle ztrácím rovnováhu, zažívám velkou paniku, díky tomu, že nemohu použít ruce k zadržení pádu. Dopadám prsy na postel, zatímco zadeček mám přes jeho kolena. Muž si jednu moji nohu dává mezi svoje nohy a pevně jí tak přidrží, druhou vnější pak drží pod mojim zadečkem rukou. Začíná mě vyplácet rukou. Má velkou dlaň a pádnou ruku. Ale dá se to vydržet. Cítím teplo jeho klína pod svým rozkrokem a začínám se znova rozpalovat do běla. Cítím, jak mi tepou spánky a určitě se musím červenat. Stejně jako moje prdelka. za celou dobu, kromě mého počítání nikdo z nás nepromluvil ani slovo.
Přichází čas na vařečku. První malá, zatraceně štiplavá. Pleská to. V duchu počítám rány, nahlas už to po mě nechce. Třicet. Druhý typ vařečky. Moje stydké pysky se drsně třou o jeho kalhoty. Cítím jak jsem v rozkroku vlhká. Cítí to přes kalhoty i on? Čtyřicet ran. Opět nastupuje bolest. Hlasitě vzdychám, abych svému tělu alespoň nějak ulevila.
Muž mě odvaluje na postel stranou a vstává. Všímám si skvrny po mém rozkroku na jeho kalhotách, ale muž dělá, jakoby si ničeho nevšiml.
Svůj úkol splnil. Ale hrušek je na stromě pořád dost…
